„It’s Masterchef, not masturbate!“, zní jedna z hlášek Gordona Ramsayho namyšlenému soutěžícímu nevalných vědomostí. Gordona zná asi většina z nás, nějaký názor na něj má taky každý a osobně už si skoro nedovedu takové to malé domácí vaření bez jeho show představit a celkově znám jeho působení a záběr skoro nazpaměť. Ale jaké je vlastně jeho jídlo?

CORE BY CLARE SMYTH
V roce 2015 jsme navštívili vlajkovou loď Restaurant Gordon Ramsay v londýnské Chelsea a byť poměrně komorní, skvělé. Poté i Opal by Gordon v katarském Doha a já chtěl v dané době objet všechny jeho podniky na planetě, z čehož nakonec sešlo. Dnes však budu psát spíš o někom jiném.

Tedy, znovu po dlouhé době nastal čas Londýna a poprvé v životě dokonce v létě – město má trochu jinou atmosféru, takovou lehkou a rozvernou, to se mi líbilo! Jeho kuchyni tehdy vládla poměrně nenápadná a talentovaná Clare Smyth, která mu ten jeho kolos pomáhala držet a i když jinde ztrácel, v daném podniku tři hvězdy Michelin držel bez přerušení. Clare pracovala také pro jiné slavné kuchaře jako Heston Blumenthal [report 1|2|3], Claude Bosi, Thomas Keller nebo Alain Ducasse, nakonec ale vystoupila z jejich stínu a ano – osamostatnila se! To se tedy stalo už v roce 2017; o rok později pro svou novou restauraci získala dvě hvězdy a v roce 2021 dokonce i tu třetí (která zásadně odděluje 1* a 2*), také kuchařkou roku dle World’s 50 Best a stala se tak jedinou britkou a jednou z mála žen v historii, která tohle ocenění získala. S Gordonem se rozešli v dobrém a je doteď jejím mentorem – bylo zajímavé, když říkala jak jí v počátcích ukazoval tolik zdánlivě nedůležitých drobností, které se však ukázaly jako zásadní a jak moc ji i on samotný posunul. A právě do její restaurace Core jsem se vypravil tentokrát.

Clare Smyth a její restaurace Core je vychvalována snad všude a všemi – opravdu se mi dlouho nestalo, že bych vnímal tak velký obdiv bez jediných výtek či negativních hlasů, dost možná nikdy ještě kromě Rasmuse Kofoeda z restaurace Geranium. A samozřejmě, je to žena a tak je v její restauraci i na talíři tolik malých drobností, barev a detailů! A také vše působí velmi harmonicky, to se mi líbilo moc. Rezervace nejsou nic nemožného, ale jednoduché také ne – cca 3 měsíce dopředu, ale dost často to padá až třeba na 22 hodinu, což je na mě už moc, ale to je samozřejmě individuální.

Po vstupu do restaurace je k dispozici malé barové posezení, kde můžete na usazení s drinkem počkat a poté se jde (kolem velké moderní kuchyně) až do hlavního prostoru a večeře může začít! Na výběr je klasické tasting menu, sestávající z jejích zásadnějších chodů, poté sezónní menu a nakonec i A la Carte, výběr je tedy na vás. Já zvolil klasické a btw není problém prohodit třeba jeden chod z jednoho menu a nahradit ho jíným, to bylo dobré. A pojďme se na to podívat blíž:

Tohle vidíte po usazení ke stolu. Jasně zřetelný ženský element a moc hezké, člověk se hned těší víc.

 

 

 

Chuťovky na začátek (vlevo dole želé z úhoře s octem, dál pak zamražená kuřecí játra, potom něco jako indická kořeněná placka a nadýchaná máslová kulička z odpalovaného těsta.

 

 

Pokračuje se prvním regulérním chodem, což byl tatarák z hřebenatek ze skotského ostrova Harris s lehkým citrusovo-zeleninovým vývarem. Vynikající! Lehké, osvěžující, chuytné…., paráda.

 

A následoval chod, který Clare a Core proslavil nejvíce – skromná brambora! Opravdu úžasný chod a samozřejmě krásně vyladěný a prezentovaný! Šlo tedy o bramboru s jikrami ze pstruha, spolu s bramborovým lupínkem, zeleninou a silnou máslovou omáčkou. Syté a výborné.

Chod, který jsem si nechal vyměnit ze sezónního menu (výměnou za tresku), konkrétně šlo o langustýnku s tzv. wasabi hráškem, doplněné květy pelargonie a mandlovou pěnou. Moc dobré, ale řekl bych že wasabi celkovou chuť trochu přebíjelo.

 

Jehněčí s mrkví :). Zde tedy dušené jehněčí, variace mrkve, ovčí jogurt a velmi silná jehněčí omáčka. Také dobrý chod, maso samozřejmě bezchybně udělané, jen mi celkově to menu trochu připadalo jako skákání bez vývoje – jen prostě skvělé samostatné chody, bez jakési soudržnosti celkového menu, ale to jen mimochodem.

Britové samozřejmě milují zvěřinu a toto byl skvělý příklad, jak ji podávat. V Core tedy s červenou řepou, třešněmi a bobulkami jalovce. Nádherně vybalancovaný a chutný chod! Asi nejlepší z celého večera.

 

První dezert a to jablko dle Core Smyth. Trochu připomínal produkci slavného cukráře Cedrica Groleta, ale to byl asi jen první dojem. K tomuto chodu přišel i barman z úvodní části a na stole trochu zaudil panáka calvadosu a byl to vážně, vážně skvělý dezert. Moc mi chutnal, nebyl ani moc sladký (tak jako jsou právě od Cedrica Groleta) a rozhodně utkvěl v paměti.

A následovala mozzarella s rajčaty. Néé, počkejte, dělám si legraci. Šlo o krásný jahodový dezert se sněhovými pusinkami a citrusovou zálivkou. Samozřejmě skvělé, ale to už na mě bylo sladké až dost.

 

A jako úplně poslední chod byl malý koček – hutný horký čokoládový fondant. No jelikož už se blížila půlnoc, toto jsem nedojedl a jen nakousl – sice vynokající, ale vážně hutné a sladké a jít do postele hned poté se mi moc nechtělo :).

 

A tím tedy večer s Clare Smyth skončil. K chodům si můžete zvolit i párovaná vína, ceny ale letí do nebes (to ostatně i u klasických lahví) a párování mně osobně nijak zajímavé nepřišlo. Clare tam ten večer nebyla, má totiž spoustu práce s uváděním nové restraurace OnCore v australském Sydney, která silně vychází z originální londýnské Core a nabízí i některé stejné chody.

A jak tedy celý večer působí a stojí to, vzhledem k vysokým cenám, za to? Vše je velmi uhlazené a řekněme britsky konzervativní, ale ta bezchybná péče s až neskutečným důrazem na detail je vážně úžasná. Trochu mi přišlo škoda, že večer nemá nějaká řekněme vývoj, který by dané chody lépe vzájemně spojoval, ale tak to prostě je a je potřeba přijmout fakt, že tady nejsme ve Španělsku a s tím tedy počítat, že žádná překvapení na talíři nebo v chutích nejsou. Zato je nutno počítat s povinným service fee 15%, což vám při celkové utratě rozhodně radost neudělá. A i když to na mě celé je možná až moc konzervativní, jde v Core o nádherný večer, spojený s nejvyšší možnou gastronomií současnosti, a přesně ta večeře s britským šarmem, kterou se člověk nechá okouzlit velmi snadno.

PETRUS BY GORDON RAMSAY
A to bych to nebyl já, abych přece jenom zase nezaskočil i ke Gordonovi samotnému – a to do jeho další restaurace Petrus. Což je také londýnský podnik s lehkým francouzským vlivem a rozhodně velkou elegancí. Šéfkuchařem je rodilý Francouz Orson Vergnaud, který má Ramsayho plnou důvěru a i sám vytváří jídla, už komplet bez Gordona Ramsayho v závětří. Aktuálně drží jednu hvězdu Michelin.

A Gordonova „přítomnost“ je tak trochu znát v každém detailu – řekl bych dokonce, že interiér navrhovala stejná společnost jako jeho vlajkovou loď Restaurant Gordon Ramsay, velmi podobné detaily a naladění je znát. A nutno říct, že je posezení v Petrus velmi, velmi příjemné a oddychové. Nejde tam o žádný snobský tlak a celkově je oběd či večeře uvolňující a prostě příjemné posezení. Obsluhoval mě mladší Ital a tomu to dokonce trochu ulítlo, když jsem se ptal jestli tam Gordon je a jak často jezdí – on totiž asi trochu nechtěně nebo nevědomky říkal, že je tam naštěstí minimálně a tak si sami určují tempo a chod podniku :). Na výběr je opět nekolik druhů menu, včetně levnějšího obědového, discovery nebo a la carte. Z něj jsem si vybral já a mrkněme na to:

wXXXeraneb cizrnová tartaletka s hráškovo-avokádovou pěnou. Voňavé a moc dobré.

 

 

 

Nádherný chod, že? Vážně krásné – šlo o humra s cukrovým melounem, mandlemi a citrusovo-melounovou zálivkou. Skvělé, samozřejmě :).

 

 

Wow, další nádherně nandaný talíř! Mořský jazyk s australským lanýžem, liškami a silnou kuřecí omáčkou. Ta omáčka mi tak trochu neladila, ale zásadě skvělé a chutné.

 

 

Malinový sorbet na pročištění chuti.

 

 

 

Krásné čokoládové potěšení, ohromující dezert!

 

 

 

A úplně poslední „chod“, aneb nasolený bonbon z hovězího masa… Bane! Nejsme v Mugaritz :-). Tohle už jen ovocné želé do pusy na cestu domů.

 

 

Musím říct, že v restauraci Petrus se mi líbilo moc a je to přesně to místo, kam si člověk může vyrazit třeba jen na super oběd a užít si poklidnou atmosféru bez nějakého většího tlaku na to, jak se chovat a podobně. Servis samozřejmě bezchybný a musím říct, že když jsem se mrknul na sociální sítě restaurace Petrus a šéfkuchaře Vergnauda, nelze nevidět tu vášeň a smysl pro krásu, která z chodů tohoto podniku dýchá. A myslím, že pokud byste v Londýně chtěli navštívit třeba jen jedinou tradičnější a hezkou restauraci, klidně i spojenou se jménem Gordona Ramsayho, toto je skvělá volba, která vás určitě nezklame. Mně osobně mi tam však jedna drobnost chyběla – a to přítomnost Gordona samotného :-). Když jsem se tedy obsluhy ptal, jestli tam náhodou není (v Londýně aktuálně představoval svoji novou knihu A Story Of Excellence), bylo mi jako kdysi opět řečeno „však kdyby byl, už byste to dávno slyšel, sire“ :-). Tak třeba příště!