Galerie fotek z promrzlého Grónska.

Původní plán před pár týdny byl jet se do Grónska trochu ohřát, což nakonec nevyšlo, ale zážitek to byl! Je to hodně zvláštní a pustá země, jak vzhledem tak i atmosférou a úplně jsem si tam taky připadal opuštěný a zapomenutý, a jak kdyby stranou veškerého moderního světa. Uprostřed tohoto největšího ostrova světa není vlastně vůbec nic a na pobřeží zase jen led a děsná kosa a mezi tím osady místních, kde příroda hraje naprosto dominantní roli.

Oficiální léto začíná v červnu, kdy už se tedy bohužel nejde projet na psím spřežení, ale začíná tát led a vytváří to úchvatné tvary na vodní hladině. Místní obyvatelé, Inuité, mi přišli trochu zatrpklí a bez úsměvu, ale i to je možná jen evoluční ochrana a zvyk před krušnou zimou – jinak jde samozřejmě o svébytnou a zajímavou kulturu! Před časem jsem viděl skvělý dokument o dobývání jižního pólu (to je sice ten druhý pól, ale to je jedno ), kdy Amundsen a Scott závodili o dobytí toho posledního neobjeveného místa té doby. Britský kapitán Scott měl těžkou techniku, koně a pojal to spíš vojensky, zatímco nor Amundsen cestoval jen nalehko a právě i s pomocí psích zpřežení od Inuitů – tenhle fascinující závod na život a na smrt skončil jeho vítězstvím. No nicméně nasát trochu atmosféry toho lehce posmutnělého ledového království bylo určitě zajímavé a aspoň něco málo úsměvu jsem tam dopravil – a mimochodem, časté jméno je Nanuuk, tak už aspoň konečně vím, odkud tohle slovo zaslouženě pochází ?!