Gabon a ostrov Mafia fotogalerie

Galerie fotek ze zeleného Gabonu a modré Mafie a Zanzibaru.

Tma… Když letadlo přistávalo na malém letišti v Gabonu, zavřel jsem oči, lehce pousmál a trochu se mi zatmělo před očima. Tahle země, které se dlouho říkalo „poslední africký ráj”, se pro mě totiž stala skoro až nereálným místem, mýtem a legendou… Když jsem o ní kdysi četl poprvé, byl jsem úplně ohromený tím neskutečným životem tam – od nespoutaných slonů pralesních, po introvertní gorily nížinné, legračně barevné opice mandrill, svým družkám z lásky zpívající velryby u pobřeží, kladoucí a líhnoucí se želvy, anebo nevrlí hroši, kteří se na plážích nechávají unášet ve vlnách Atlantského oceánu – rozšířil se pro ně dokonce termín “surfing hippos”! Mé nadšení Gabonem jsem pak jemně šířil dál a také potají začal snít o tom, že svojí budoucí ženskou požádám o ruku právě tam. Teď už by mi o to asi tak nešlo a nahradil bych to klidně dáním zapečeného cibulového kroužku na prst někde u pivka (no vlastně asi spíš ne : ), ale nakonec jsem ten drobný zářivý Cartier před pěti lety přece jenom předal, i když na nedalekém ostrově Principe a dopadlo to jinak a bylo by to na tlustou knížku.

Má noha tedy nakonec v Gabonu přece jenom stanula – a jaký tedy je? Samozřejmě úplně jiný než tradiční východoafrické safari a vůbec vše ostatního a i když jsem vlastně ani neviděl moc z výše zmiňovaného, pořád je to jedno z těch mála posledních syrových dobrodružství, kdy ze stanu slyšíte řev hrochů a lámání dřeva potulujících se slonů. A vůbec, není to vlastně úplně šíleně překrásné se ráno probudit, rychle posnídat a pak jen loďkou tiše plout doutnající zelení a slyšet jen zvuk vln a křik opic? Je . A už teď se těším na sepsání pořádného cestopisu — to pozapomenuté umění vyprávění příběhu a vůbec tu hru se skleněnými perlami (tedy slovy), a nemůžu se dočkat, až se doma po tom vedru, bahnu, komárech, separaci, slzách i smíchu pořádně vyspím, sednu k fotkám a videím (kterých je víc než fotek), a znova se do toho zeleného snu znovu ponořím.