Severské země mě nikdy nelákaly. Nikdy a vůbec. Vždycky jsem se trochu divil když někdo básnil třeba o Islandu, ale samozřejmě jsem si říkal „proč ne“, každému vyhovuje něco jiného. A neměl jsem teď přes léto moc co na práci, tak jsem chtěl tenhle dojem trochu upřesnit a třeba i změnit, a po letmém pohledu na mapu to bylo jasné – volím to nejméně známé! 🙂

7/2013 [ Kde to je | Mapa země | Online průvodce | Moje Trasa ]

Ostrovy jsou autonomní součástí Dánska a mají dokonce vlastní měnu (skoro až s uměleckými malbami), můžete zde ale platit dánskými korunami a stačí vám tedy jen občanka a můžete jet. Avšak tím jak jsou Faerské ostrovy tak trochu mimo turistické trasy, je to tu celé takové podivuhodně pozapomenuté, což se projeví hlavně při plánovaní, bookování a shánění informací. Mnoho lidí tam v rámci ušetření pluje lodí z pevniny UK nebo Dánska, to ja však na několik dní a tak je nejpohodlnější let – z ČR je to nejjednodušší přes Kodaň a poté lokálními aerolinkami Atlantic Airways a let z Kodaně trvá cca 2 hodiny. Přistanete ve vísce Vágar, která vám bude připadat, že je to opuštěné místo uprostřed ničeho a tento pocit si dobře zapamatujte – bude vás totiž provázet celou cestu :). A počasí? Jsou to úplná permanentní holmesovská blata! Tedy stále vlhko, deštivo, mlha, chladno – takže i v tom největším vedru si sem vemte teplou mikinu/svetr a nepromokavou bundu.

Země jako taková je malinká a bohatě, bohatě vám na ni bude stačit pár dní. V následujícím textu tedy zkusím popsat co a jak je tu nejlepší vidět; a tak bude tento cestopis spíše pro potencionální zájemce o cestu sem než takové to osobní vyprávění jako v jiných případech… V první řadě je to tedy hlavní město Tórshavn. I když, „hlavní město“ je až moc honosné a rozhodně si pod tím nepředstavujte nic většího či živějšího! Je to takové malé městečko na jihu ostrova, kde je malý přístav, hezké staré město, tři hotely, pět restaurací (nepochopitelně z toho jedna sushi a druhá mexická!), plus jedna klasická hospoda (kde se skupinově s mikrofonem občas sází cosi jako bingo) a …. a to je všechno!! Ihned po příletu jsem si půjčil auto (rozhodně tu doporučuji Avis) a ignoroval tak ultradrahé taxi. I když na ostrovech ještě v rámci dopravy funguje stabilní autobosová doprava a také lety helikoptérou. A pozor, nejde o nic drahého a nemožného, ale o víceméně normální formu dopravy! Například, taxi z letiště do hlavního města stojí cca 300 DKK, ale helikoptéra necelých 200 DKK :-). Ideální je na přelety mezi ostrovy, ale pokud vám nevadí loď, není to nutné. A co mě jako první zaujalo po příletu? Jak moc dramatická krajina je.  Jedete si po relativně opuštěných silnicích a kolem sebe všude vidíte kamenité i zelené kopce, často s mnoha vodopády, pobíhajícími ovcemi a na druhé straně stále s dohledem na moře (oceán). Ono je to vlastně i logické, protože se Faerské ostrovy nacházejí pod Islandem, nad Angliíí a vlevo na úrovni Norska a Dánska. A řekl bych, že Faerské ostrovy jsou vlastně takový malý mix všech těchto zemí.

Ihned po příletu jsem dojel asi do 5km vzdáleného přístavu a chtěl se nalodit na malou loď a přeplout na ostrůvek Mykines, který je prý úplně nejdivočejší a vyskytují se tam největší kolonie legračních ptáků Papuchálků! Ale, počaší bylo hrozné, mlha že by se dala krájet a všudypřítomný déšť. Navíc jsem se dozvěděl, že plavba se ten den ruší právě kvůli počasí. Nevadí, trochu naivně jsem si pomyslel že na Mykines tedy bude čas jindy, a vyrazil s trochu změněným itinerářem do hlavního města Tórshavn. Sice nevím co bych dělal, kdyby všechny tři hotely byly plné, ale naštěstí nebyly a ubytoval jsem se v hotelu Hafnia a mohu ho jen doporučit, hlavně kvůli skvělé lokalitě blízko přístavu a co by kamenem dohodil pod starým městem. Dobrá alternativa je ještě hotel Torshavn. Rozhodně tedy doporučuji zařídit si ubytování ještě před příletem! Další den jsem si jen tak v klidu procházel Tórshavn, ale zjistil, že je to opravu tak malý, až je to úsměvné a úplně poprvé a rozhodně ne naposledy jsem si pro sebe řekl „sakra, jak tady někdo může dobrovolně žít!?“. Prošel jsem si tedy staré město – jde o pár dřevěných domků u pobřeží propojených malinkými kamennými uličkami; a nutno uznat, že jsou opravdu hezké – barevné, hezky upravené, na střeše klasicky po faersku vzrostlá vysoká tráva, na které sedávají rackové. V jednom z těchto domečků navíc sídlí ministerský předseda Faerských ostrovů :). Celá stará čtvrť určitě stojí za to, ale je to procházka maximálně na hodinu. Dále je fajn navštívit historické muzeum pod širým nebem, neboli pár starých chajd, kde je vidět jak se tu kdysi žilo. Zkuste tam dojít asi dvouhodinovou procházkou z přístavu (je tam skvělá cesta podél moře). Ještě je dobré zajít do místního akvária, které je soukromé a relativně malé (jako všechno tady), ale stojí za to tam zajít, obzvlášť pokud cestujete třeba s dětmi. Tam můžete vidět všechny mořské živočichy které v okolí ostrovů žijí a děti si můžou i zkusit zarybařit – tedy jen symbolicky; před akváriem je totiž malý bazén, ve kterém je spousta krabů a rybek a děti tam mají proutek s provázkem a kouskem masa a můžou si zkusit nějakou tu potvoru ulovit a pak zase pustit. Všechny možné aktivity tohoto typu v hlavním městě můžete vidět např. tady.

Tak, a tím jsme naprosto vyčerpali možnosti co dělat a vidět v hlavním městě :). Takže dál popojedem kousek vedle, a to do vesničky s názvem Kirkjubøur, která je na úplném jihu tohoto ostrova a mezi místními je známa hlavně proto, že se tam pěstuje mořská řasa. Nachází se tu úplně nejstarší kostel na celých Faerských ostrovech (již v dosti dezolátním stavu) a pár hezkých klasických dřevěných domků s trávou na střeše. Také tu je několik možností párminutových až párhodinových túr, obvykle podél pobřeží. Tam se mi to líbilo, je to prostě malá pokojná vesnice kde se sice vůbec nic neděje, ale stojí za to tam zajet (cca 30 minut z hlavního města). I když tam jsem si podruhé řekl, že mi pořád nejde do hlavy, proč by zrovna tady někdo chtěl žít! Cestou sem jsem si na trhu v přístavu koupil dokonalého uzeného lososa a toho tu pak, sedíc na velkém kameni na louce hned u moře, ovíván tím chladným ale příjemným větrem, s chutí spořádal k obědu :). I když ryby opravdu jím minimálně dvakrát týdně (v létě i víc), stejně mě ten úžasně šťavnatý losos překvapil opravdu hodně. Ryby jsou nejdůležitější součástí faerského průmyslu a exportu, ale kupodivu se tu rybyaž tak moc nejí. To jsem nepochopil vlastně doteď – je poměrně složité se k dobré rybě na talíři dostat! A přitom zrovna losos se tu chová ve velkém a velmi často můžete v moři vidět velké kruhovité drátěné farmy, kde se losos 2 roky chová (a je úsměvné vidět jak se mladí lososíci snaží vyskočit ze sítí horem, což se jim ale podařit nemůže – starší lososi už tohle vzdali :). Co tu ale frčí, to je sušené maso. To se takhle jednou chytne treska, pak se vykuchá, nasolí a pověsí pod okap do mořského větru. Tam se nechá viset 2 měsíce a pak z toho máte sušenou tresku, která se tu s chutí žvýká a jí. Tedy, není to zrovna špička rybí gatronomie, ale mně to docela chutnalo :-). A pozor, to není všechno, vrcholem faerské kuchyně je totiž sušené ovčí maso! To se suší podobně a pak je to prý velká a drahá delikatesa. To se mi bohužel sehnat nepodařilo, ale tu chuť si pak moc představit nedovedu – už skoro zavání tím, aby byla přidaná na seznam extreme cuisine :)). A do třetice je to právě maso Papuchálků. K němu jsem se už skoro skoro dostal, ale když jsem se nakonec zjevil na místě, kde by údajně mělo být k mání, dozvěděl jsem se že už Papuchálci došli a těžko říct kdy zase budou; nicméně prý chutnají jako kuřecí maso, jen je více sušší a s jemnou mandlovou podpříchutí. Jídlo tu je vůbec dost rurální. Jehněčí se dělá dost hardcore tak, že v hrnci dostanete i hlavu a zuby atd. a to maso z toho musíte dostat; dál pak polosušená kůže ryb a podobně – není to úplně lákavé a chuť není něco, o čem by člověk před spaním básnil a psal domů, ale zase je to prostě v rámci tohoto místa logické a přirozené, takže proč ne. A já tyhle situace vlastně docela miluju. Když se vám podaří ochutnat to sušené jehněčí, dejte prosím vědět jaké to bylo!

Jěště jeden výlet z hlavního města stojí za to, a to na blízký ostrov Nólsoy. Tam pluje z hlavního přístavu několikrát za den veliká loď (cca 30 minut), časy najdete zde. Nólsoy je víceméně pustý ostrov, na kterém je malinkatá vesnice s jednou kavárnou, jedním guesthousem, a atmosférou klasické ospalé přímořské vesnice. Přesně jak z nějaké temné severské detektivky, kde byl kdosi z místních zavražděn a najednou se vynoří statný vousatý tichý muž kterému někdo ukradl loď, starší žena s obrovským chupatým psem které kdosi ukradl ze zahrady ředkvičky, dva drzí teenageři kteří loví kraby a pak je hází cizím do oken, veselý mladý muž se ženou s temnou minulostí která mu brání chodit do společnosti atd. atd. a mezi všemi těmi obyvateli se hledá hlavní padouch a jeho motiv a nakonec se přijde na to, že to byli všichni dohromady :-). Není asi nezbytné tento ostrov vidět, ale pokud budete mít čas, klidně sem zajeďte, skoro nic za to nedáte (loď stojí 40 DKK) a mimo dalších a dalších stovek ovcí různých tvarů a barev (registrují prý více než 60 typů ovcí!) tu můžete vidět i největší kolonii Buřňáků na světě, ale to jsou noční ptáci, čili tu budete muset přespat – jediná možnost je  Kaffistovan Guesthouse. Je i nutné si domluvit průvodce, a koho jiného než slavného místního ornitologa Jens-Kjeld Jensena. Pokud tu přespat nebudete chtít, zkuste si užít aspoň cca 5-6 hodinovou túru na jih ostrova k místnímu majáku. Cesta značená není, ale držte se aspoň zpočátku hromádek kamení a pak už vám nezbyde než orientační smysl, tak uchylní zase nejste, abyste tu používali GPS, že? 🙂 Túra je to docela náročná, ale zase žádný extrém, nicméně to počasí (vichr a déšť) to hodně stěžuje. Na této tůře uvidíte velmi zajímavou krajinu, vnitřní ostrovní jezírka, stovky a stovky potulujících se plachých ovcí (prý nikomu nepatří a jen tak si tu pokojně žijí) a můžete i vidět spoustu spadlé ovčí vlny (tolik, že by se z ní určitě udělalo mnoho svetrů :), racky a další ptáky. Tahle cesta mě bavila dost, a i když jsem nemohl už v půlce, dal jsem ji celou – u mě z nějakého záhadného důvodu platí to, že vždycky začnu pořádně moct až když nemůžu :-).

Po návratu z ostrova Nólsoy jsem se v přístavu znovu ptal, jestli by se dalo jet na papuchalský ostrov Mykines, ale prý to pořád nejde… Tak jsem vzal auto a zajel na severozápad ostrova, do vesničky Vestmanna. Krajina tu je ještě daleko divočejší, kopce strmnější, mlha temnější … Přímo z Vestmanny se dvakrát denně pořádají asi dvouhodinové výlety lodí za ptáky na otevřené moře a k útesům s ptačími koloniemi. Silně doporučuji si cestu předem zarezervovat zde. Vyrazíte na menší lodi pro cca 20 lidí přes veliké vlny k hodně dramatickým útesům, kde poměrně z dálky vidíte různé ptáky a někde je jich tolik, že skály jsou úplně bílé od jejich trusu… Ovšem vzhledem k dešti a nepřžízni počasí jich tu až tak moc nebylo, ale za výlet to učitě stálo (250 DKK). Také, poté co jsem viděl nejúžasnější ptačí ostrov s červenými fregatkami na Galapágách, bohužel už mě těžko překvapí pár vlaštovek :-))). Zajímavý ale byl fakt, že na začátku cesty byli nahoře na otevřené palubě hlavně muži, zatímco dívky a ženy seděly dole v podpalubí; ovšem cestou zpět jsem se musel opravdu smát tomu že nazpátek patřila horní paluba jen a pouze ženám (a mé maličkosti, i když jen tak tak) – všichni ostatní muží totiž do jednoho zvraceli v podpalubí! Ženy jsou prostě statečnější a mají daleko větší výdrž, klobouk dolů ;-). I na lidech je ta drsnost krajiny docela znát – muží jsou takoví sveřepí a zatrpklí, dívky mi přišly stejné jako je většina fanynek Björk – hezké a sympatické, ale otravně vážné a sofistikované :-).

Z Vestmanny pak ještě stojí za to zajet do vísky Gjójv, která se sice nachází na vedlejším ostrově, ale ty jsou spojeny podmořským tunelem, takže je to bez problémů. Gjógv je moc hezká přímořská vesnice, která je velmi často na propagačních materiálech Faerských ostrovů a svým způsobem i poprávu. Nachází se totiž v hezkém údolí přímo u moře, celá obklopena vysokými zelenými kopci. A také, také jsem tu měl o moc hezčí počasí než všude jinde – jestli to byla náhoda nebo ne ale nevím. Jediná možnost ubytování je hotel Gjaargardur, ale pozor, v žádném případě pro zamluvení pokoje nepoužívejte služeb booking.com! To jsem totiž udělal já a až na místě jsem zjistil, že hotel používá nějaký svůj prastarý Excelový systém a vůbec to nemá s bookingem propojené online, i když se tváří že mají; jediná možnost je tak udělat rezervaci jen přes jejich stránky, případně nejlépe telefonicky. Když jsem totiž přijel, bylo mi sděleno že tam žádnou mojí rezervaci nemají. Byl jsem už hodně unavený, měl za sebou plavbu k ptačím útesům z Vestmanny a pak cestu nahoru dolů sem a jediné co jsem chtěl, bylo spadnout do horké vany a tam, případně v posteli, usnout. Paní byla ale neoblomná a že prý ani volné pokoje nemají a že nejbližší hotel je v hlavním městě! Nakonec tedy něco našla a bylo to dost katastrofální – pokoj na půdě o velikosti 90 x 200 a dokonce se tam muselo lézt po čtyřech – říkala tomu „náš malý Viking style pokoj“ :-D. Samozřejmě bez vany. Na druhou stranu, už jsem skoro nic jiného než postel a peřiny neviděl a ty tam zrovna náhodou nechyběly, takže bylo rozhodnuto. Navíc jsem jako omluvu dostal večeři a láhev vína zdarma, takže se to dalo a ve výsledku jsem se vlastně vyspal docela dobře. V Gjógv opět není něco konkrétního co vidět, ale jednoduše stojí za to si projít vesnici a útesy jež jí obklopují, plus také je v okolí bezpočet možností i na mnohahodinové túry – každému je naprosto jedno kam půjdete. Na jednu takovou asi 2-3 hodinovou jsem se vydal a bylo to hodně příjemné; tady to vidím asi jako nejpříjemnější místo z celých Faerských ostrovů a i naprosto ideální třeba pro dobrodružnější rodiny s dětmi. Těch ovcí je tu všude tolik, že ať stojíte kdekoli, vlastně naprosto kdekoli na celých Faerských ostrovech, jakmile se rozhlédnete kolem dokola, najisto aspoň jednu dvě ovce uvidíte! Zároveň jsem si tu ale znova říkal jak je možné, že na tomhle místě chce někdo dobrovolně žít. Na pár dní mrknout proč ne, ale celý život?  Ne, to bych asi nedal.

Pokud vám zbyde pár drobných navíc a budete si chtít i na tomto pro romantiku dosti nevhodném místě užít romantickou a příjemnou večeři, tak zpátky v hlavním městě zvolte jednu z těchto dvou restaurací – první je Áarstova, která je ihned u přístavu a nabízí až pětichodovou večeři (575 DKK), kde si můžete užít velmi kvalitně udělané ryby nebo i jehněčí, vše doplněné o vynikající vína. Rezervace nutná! Celý tento starý dům je svým způsobem hodně zajímavý; hlavně staré fotky domu z předminulého století či začátku minulého – když jsem majiteli říkal, že ty černobílé fotky mi přijdou fascinující tím, jak vyjadřují ducha toho místa a doby, ptal jsem se též, jestli ten styl života byl dřív opravdu tak tvrdý jak na nich vypadá. A on trochu rozpačitě, ale s velkým úsmvěvem na tváři odpověděl, „no.., to je tady vlastně pořád“ :-). Musel jsem se pak smát a uvědomil si, že faeřané jsou se svým osudem smířeni a vůbec si nekladou otázky typu „jak můžu na takhle opuštěném a chladném místě žít“, ale naopak, jsou na něj velmi hrdí a nebojí se v rámci toho ukázat i své velké a dobrosrdečné srdce; tedy něco, co se už v dnešní době nenosí, nehodí a není vítáno. Opravdu se na těchto ostrovech čas zastavil – ne ve smyslu že by tu neměli nejnovější mobily a neuměli s internetem atp., to vůbec, ale ve smyslu způsobu života a jeho hodnot. To všechno sice není na první pohled znát, ale pokud se pozorně díváte a vnímáte, rozhodně to uvidíte také a svým způsobem právě to vás na tomhle nehostinném místě může náležitě zahřát!

Druhým tipem na restauraci je místo s názvem Koks; jedná se o zdaleka nejlepší restauraci celých ostrovů a zde se již dá mluvit i o slavnostnější atmosféře a vyšší gastronomii. Ale pozor, není to nic nahodilého či sesumírované něco luxusního pro turisty, jejich menu a vůbec celý styl restaurace a všech chodů je velmi podobný slavné kodaňské Nomě! Šéfkuchař Leif Sørensen kombinuje mezinárodní kuchyni právě s tou severskou (včetně technologie) a přispěl též na slavném sympoziu René Redzepiho MAD Food, věnující se právě nordické kuchyni. Zážitek z restaurace Koks je uvolňující, příjemný, neuspěchaný (velký rozdíl proti Nomě), ale rozhodně kvalitní. Cca 12ti chodové menu stojí 850DKK, což už je dost, ale myslím že to za to stojí. Všemu vévodí překrásně a naturálně prezentované talíře s vynikající chutí, žádný z chodů nebyl odbytý a každý stál za to. Nejvíc mi asi chutnala usušená kořeněná tresčí kůže (super bylo, že když jsem vyhlédl z okna, viděl jsem desítky až stovky sušících se tresek), uzená langustýnka (langustýnky z Faerských ostrovů jsou prý nejlepší na celém světě!), či telecí maso s velkým zeleným listem o kterém jsem netušil co to je, ale prý se mu říká Anjelica a je to místní zeleninový keř – vysázený tu jako úplně první zelenina před více než 150 lety; chutná jemně nasládle a skvěle se to ke kořeněnému masu hodilo. Úvod do jejich úžasné knihy s dokonalými fotkami jídla a surovin napsal dokonce sám Rene Redzepi z Nomy! A i když v případě restaurace Koks jde o celkem drahou záležitost a mohlo by se zdát, že spíš s mezinárodním záběrem, opak je pravdou – používány jsou jen lokální či vyjímečně dánské suroviny a duch tohoto místa je (svým způsobem) kupodivu víc lokální, než pivní hospoda dole v přístavu! Fotky jednotlivých chodů jsou zde:

A tím výlet vlastně pomalu končil. Bylo to hodně krátké a rychlé, takové šup sem šup tam, ale bohatě to stačilo – víc než výše popisované se tam plus mínus zažít asi nedá. Viděl jsem nakonec vše co jsem vidět chtěl, kromě toho tajemstvím a mlhou zahaleného ostrova Mykines, kam se kvůli špatnému počasí jednoduše vyplout ani letět nedalo.

Takže jak to shrnout? Teď zpětně bych to ideálně udělal asi takhle:

– Zajeďte si tam jen na delší prodloužený víkend, cca středa až neděle
– Po příletu si půjčte auto (silnice jsou skvělé a poloprázdné) a jeďte do hlavního města, kde se vypravte do staré čtvrti, muzea/akvária, a zajeďte kousek za město do vesnice Kirkjubøur
– Další den si lodí nebo helikoptérou zajeďte na ostrov Mykines (a doufejte v dobré počasí, abyste se vůbec mohli včas vrátit!) a tam půlden až den buďte. Pokud se cesta na Mykines nezadaří, zkuste plavbu z Vestmanna k ptačím útesům
– Další den ráno si zajeďte na ostrov Nólsoy a dejte menší túru a odpoledne se vraťte a přejeďte do vesnice Gjógv na severu. Tam náročnou sobotu dokončete a buď tam přespěte nebo vraťte do Tórshavnu (z obou míst je cesta na letiště stejná, necelou hodinu). Nutno počítat i s tím, že den končí až někdy v 11 večer – do té doby je plné světlo.
– A v neděli unavení, promoklí, podchlazení a hladoví -ALE ŠŤASTNÍ- leťte domů !!