Napsal Miloš | Žádný komentář | Kategorie Cestopis, Fotogalerie | Přečteno 449×
Ghana a Benin – fotogalerie a krátké info
Tak po dlouhé době zase do Afriky. Chtěl jsem zvolit tu západní a hlavně voodoo karneval v jedné z těch zemí, ale také zahrnout nějakou pouštní zemi. Původně to měl být Niger a jeho hliněná města a velbloudí karavany, to ale nevyšlo a zvolil jsem tedy i Súdán. K náhledu tedy několik fotek a informací.
GHANA:
Už na začátku cest jsem si kdysi vytvořil databázi se skoro všemi zeměmi světa a když vidím nějakou zajímavost a drobnost o některý z nich, zapíšu si to – pak v budoucnu se to náramně hodí, jelikož si jinak o místech dopředu záměrně nic nezjišťuju. O Ghaně jsem měl napsaný, že je ideální pro prvotní návštěvníky západní Afriky, a to hlavně díky veselým místním lidem. Už jsem sice projel téměř polovinu tohoto kontinentu a tak to pro mě až tak podstatný nebylo, ale nemůže to být dál od pravdy – po dlouhatánský době jsem navštívil zemi, která mi morálně přišla téměř v hajzlu… Nepříjemný místní lidi (snažil jsem se ukázat, že člověk má abilitu se třeba usmát, ale moc se nedařilo) a někdo pořád něco řve nebo do něčeho mlátí, pustá a nehezká země kde vlastně ani nic není. A vím, že to tak občas je, ale vřelost místních a takové malé úsměvné podpříběhy v rámci té cesty to nakonec zachraňují, ale tady bez šance. To už snad i zakabonění Djibutánci byli milejší a to dlouho v nevlídnosti zaslouženě vedli! Navíc je tam od listopadu do března Harmatán, což je takzvaný africký sníh – nepřetržitý šedivý vzduch, plný jemnýho nánosu mikroskopickýho písku ze severovýchodních pouštních zemí a za těch x dní bylo sice příjemný vedro, ale sluníčko a jeho paprsky jsem neviděl ani jednou. Ale aspoň se uteklo tý děsný prezidentský mánii a přece jenom posnídat venku na vzduchu mě baví vždy a kdekoli (i když tady víceméně jenom suchý připálený tousty s utaveným vajíčkem, který mi přišlo že i ono se mračí). Jídlo je jinak o ničem, ale světlý regionální vyjímky jsou – třeba takové fufu, neboli těstovinová koule z banánu a manioku, zalitá ostrou omáčkou s kozím masem (typický pouliční jídlo).
Ale abych úplně nehanil – pár lidí bylo milých, jen prostě tak nějak naštvaně ?. I ochutnání čerstvých kakaových plodů bylo super (Ghana je tuším největší exportér kakaa na světě, takže ta čokoláda, co tvoje dívka dneska od tebe dostala, má dost možná původ tam), hezké portugalské pevnosti na zlatém pobřeží (původně to tam dobyli Portugalci a vydělávali na těžbě zlata, je pak přebili Nizozemci a ty pak Britové až do dekolonizace v roce 1957) a určitě i pár dalších věcí, ale jakobych neměl z návštěvy tam takovou tu radost. Třešničkou na dortu byl pak odjezd, kdy pas a letenku kontroluje i poslední uklízeč na WC a jinak dál nesmíte. Ženštiny s velkým pozadím nosí krásné barevné šaty, jak mi ale jedna otevřenější vysvětlila, spíš jsou naštvané na bělochy, protože Američané si je tam prostě jezdí fotit a pak vydávají kalendáře a vydělávají na tom miliony a ony nic z toho. Řízení autem je taky kapitola sama pro sebe a když jsem konečně přemluvil v půjčovně že chci self-drive bez řidiče, říkali že to nedělali už léta – a věděli proč, doprava je chaos na druhou, ale dá se to. Země samotná ale nezažívá žádné vnitřní konflikty a je klidně možné, že někomu se tam líbit může! Nevadí, karavana jede dál, každá země Afriky je jiná a tak to ještě nevzdávám a další zastávkou bylo temné místo, kde vznikl kult voodoo a kde je v téhle době velký voodoo karneval a něco mi říká, že by to mohlo stát za to. Tak držte palce ať mě nezaklejou v zamračeného kozla nebo tak něco ?.
BENIN:
A pak jsem přejel kousek vedle do Beninu. Be-co? Ano ano, taková malá a v dějinách nepříliš významná zemička, kde se ale atmosféra hodně změnila. Vše nabralo exotičtější a osobnější nádech a kromě podobně šílené dopravy to byla změna k lepšímu. Tady vzniklo voodoo (lokálně vodun) a jednou za rok pořádá velký voodoo karneval, na který jsem se taky přichomýtnul. Věřím že dřív to byla velká přehlídka masek a tanců, ale teď mi to přišlo až zbytečně moc organizované, navíc se to z ulic přesunulo do takového areálu na pláži a mezi tancujícími chodí různě ozbrojenci, až jsem si nerad vzpoměl na ochranku v Roxy ?. Nicméně podívaná to byla určitě fascinující, takový vjemový a zvukovový chaos a kakafonii člověk v životě jen tak nevidí! Z celé země se sjednou regionální tanečníci s jejich maskami a divě skotačí za neutuchajících zvuků bubnů… Mimochodem tam ve městě Ouidah je i velká brána (nazvaná „místo, odkud není návratu“), odkud se odváželi otroci na plantáže a i když jste měli potvrzení že jste svobodný člověk, pokud jste se náhodou dostali za tuto bránu, nikdo se s tím nemazlil a nabral vás taky.
Jinak je to země malinká a také moc k vidění není, nicméně za to stojí stará vesnice Ganvie, kde jsou domky postavené na kůlech nad vodou, také zlaté pobřeží je krásné, desítky kilometrů zcela prádzných pláží a u toho jen občas nějaká chatka nebo dřevaři co staví lodě; jako stvořené pro dobrodruhy. Ale ono stojí za to i zajít na jakékoli tržiště, garantuju tam budete jediný běloch a trochu i budit zájem. Dahomejský král a jeho vlivná říše jsou sice už dávno pryč, ale voodoo se částečně provozuje doteď a to nejen při zvláštních příležitostech, ale i v běžném životě. Dostal jsem se například do vesnice, kde jedna rodina měla malou budku, ve které byl údajně pod kořeny stromu uvnitř pohřben dávný předek zpřed 200 lety a ten kořen v rámci voodoo víry opečovávají, aby jeho duše stále žila. Nevypadá to úplně vábně, ale takové už voodoo je – animální a živelné. Mimochodem, kdo v něj opravdu věří, stává se skutečným! Nejdál to dotáhl Papa Justify a Mama Cecile, kteří prý zvládli jedno z nejtěžších zaříkadel a dovedli ošálit smrt tím způsobem, že se uměli převtělit ze svých starých těl do cizích mladých a pak po x letech znova a znova. No…, celé to není tak úplně sexy, ale zajímavé rozhodně ano. Byť u slova „zajímavé“ si vždycky vzpomenu na jednoho známého, který když mu nějaké jídlo nechutná, tak to komentuje jako „hmm, to je takový zajímavý“ – myšleno, že mu to vůbec nechutná ?. Ale neva, zajímavé zastavení to bylo a pak nastal čas na poslední zastávku tohoto výletu, zcela ztracenou v čase a písku v poušti, ale o tom zas příště ?.
A tady pro pousmání a odreagování video z celé cesty (včetně Súdánu):