Může být v rámci cest něco ikoničtějšího, než klasické východoafrické safari? Moc ne! Na mě už tahle zima byla tak straaašně dlouhá, že jsem si řekl rychle pryč. Aspoň na chvíli! A uvědomil si, že byť jsem projel už polovinu Afriky, to skoro nejklasičtější pořád chybí a tak jsem to rychle napravil a za pár dní stanul na okraji majestátního kráteru Ngorongoro a rozlehlých pláních Serengeti.

Osobně nejsem sběratel tzv. big five (tedy za každou cenu vidět v rámci safari lva, slona, buvola, leoparda i nosorožce) a je mi to vlastně jedno, jen chci být v daný čas součástí toho místa a nasávat unikátní africkou atmosféru. Však co se mi líbilo tenhle výlet nejvíc? Zebry! Krásné a i trochu legrační. Představte si, že každá má ty pruhy unikátní (něco jako člověk otisk prstu), totiž predátor se při lovu soustředí na jeden konkrétní kus, takže třeba vidí jednu danou zebru a jde po ní. No jo, ale ta trochu popoběhne do stáda a najednou je ten lev zmatený a neví, která to byla a často ji nechá být!

Zažít klasické safri je v dnešní době jednoduché, byť nejlevnější to bohužel není. Ale ono je to trochu pochopitelné, však zásobování a vůbec tyhle věci prostě na podobných místech nejsou jednoduché. Dá se ale i podniknout tzv. self-drive, tj. safari komplet podle vás, bez průvodců a dalších turistů, je to povolené všude, byť to není ČR, pravidla se tam i v rámci vaší bezpečnosti dodržovat musí. Z Evropy se dá v rámci safari v Tanzánii letět přímo do centra na letiště Kilimanjaro, kam vás přímým letem dopraví KLM, takže ideál. A tam už si vás rozebere daný průvodce a/nebo provozovatel kempu a pomalu vše začíná. Kempy jsou často samozřejmě úžasné a přesně jak z představ ze Vzpomínek na Afriku, opravdu nádhera!

Samotný kráter Ngorongoro je jedinečný i v tom, že to není národní park ale rezervace a tj. v jeho prostorách mohou i žít lidé, jako v tomto případě slavní Masajové anebo méně známí, ale o nic méně fascinující lidé Hadzabe, jedni z posledních lovecko-sběračských jmenů ve Východní Africe. A co zvířata? No těch tam v únoru je! Je to totiž sezóna migrace pakoňů a tedy můžete vidět nekonečné hodry těchto zvířat, cítit jejich vůni a slyšet frkání co to jde. Ovšem ti lákají i šelmy ve velkém a tak o skupiny a útoky lvů také nepřijdete, byť to spíš až dál v Serengeti. Zvířata se ale v kráteru cítí jak v ráji, opravdu, a tak se jim nikam jinam ani nechce. Jinak jako ubytování jsem zvolil Neptune Ngorongoro Lodge [web] a velká paráda, je těsně u brány, co ústí do kráteru a tedy ideální.

V rámci Serengeti jsem si zvolil jižní oblast kolem Ndutu, která je velmi málo navštěvovaná (v porovnání se střední částí kolem Seronera) a stojí za to. Velmi separovaná oblast od všeho a kolem vás jenom divočina, paráda :). Tam jsem zvolil kemp Nyumbu Ndutu [web] a rozhodně doporučuji, absolutní nádhera!  Byl jsem tam dokonce úplně sám, tj. celé safari a pláně kolem téměř jen pro mě :). Nymbu má navíc myslím jako jediný jeepy bez střechy a safari je o moc lepší a inetntizvnější, obzvlášť když jsem viděl pár mačkajících se jiných osob v uzavřených autech, tohle je o hodně lepší…

Každopádně se vidělo dost a pakoně v oblasti Ndutu i rodí malé pakoníky, což je také zajímavé – představte si, že ti po porodu už během pár minut umí běhat! Ovšem ty nájezdy lvů na mláďata i pakoní matky jsou brutální, ale to je prostě příroda. Pakně se skěle doplňují se zebrami, často je vidíte pohromadě – to proto, že pakoně špatně vidí ale dobřé cítí a zebry zase dobře vidí a tak se krásně dolňují v prevenci proti predátorům. Je to každopádně nádhera projíždět tou zvláštní krajinou v těsné blízkosti ladných žiraf, překrásných gazel, legračních zeber, mohutných troubících slonů, naštvaných buvolů a tak… Zkusil jsem i ranní let balónem nad pláněmi Serengeti [web] a byť už migrace v podstatě končila a množství zvířat nebylo nijak závratné, i tak to stálo za to se probouzejícím dnem v tichosti plachtit nad akáciemi a baobaby… Tak jestli si chcete zažít vaše vlastní vzpomínky na Afriku, lepší místo než safari ve Východní Africe nenajdete! A pak? Po přistání rychlá anglická snídaně vedle vypuštěného balónu a pak už rychle přelet na můj milovaný Zanzibar! A pokračování níž…

A přílet na Zanzibar, zas a znova. Už ani nevím kolikrát jsem tam byl, ale myslím že to je moje nejoblíbenější místo ze všech. Byla to a i úplně první destinace mimo Evropu, co jsem kdy byl a začal jsem tam tehdy mý milovaný objevování tajemných a málo navštěvovaných míst. Možná se podivíte „Zanzibar a neobjevený?“ a budete mít samozřejmě pravdu, ale tehdy to bylo úplně jinak! Kouzelný ostrov koření, exotický jak blázen, s překrásnou architekturou dávných portugalských uchvatitelů, ománských sultánů a arabských obchodníků na plachetnicích, s hlučnými tržišti plnými chaosu, ryb, passion fruit a dalších lahůdek. Do toho nádherný Indický oceán a celkově neskutečná pohoda a atmosféra. Skoro jediní turisté tam tehdy byli Italové a namísto dnešních minibusů teda jen pár Italů na starých Vespách. Cestovky to neznaly vůbec a po prvním cestopisu mi dokonce pár psalo, jestli by mohly něco z toho použít na nově se rýsující trasy a do těch jejich příruček. Chtěl jsem tam tehdy i koupit domek s kusem pláže, ale neudělal to a možná škoda; bylo to za pár korun a byl bych tam možná šťastnější .

Ale nevadí, dost se sice od té doby změnilo a ten exotický nádech to trochu ztratilo, ale na druhou stranu běžní turisti se všeho bojí a třeba do útrob starého kamenného města nevlezou – a to je dobrý signál pro nás ostatní. Tam se totiž změnilo jen pramálo a je to vždycky boží těmi malými živými uličkami bezcílně bloudit. Pamatujte, že to je klíč – chodit uvnitř starého města bez mapy a prostě jen tak! Objevil jsem tentokrát i nové místo jako zaostalý poloostrůvek Uzi (opravdu hodně chudé) a zas mě to celé bavilo. Dokonce jsem zvolil stejné ubytování jako tenkrát poprvé Pongwe Beach Hotel [web] a vyjímečně tam byl i majitel (Brit), tak jsem mu to celé vyprávěl a byl docela dojatý mám pocit. Jasně, jsou v rámci regionu možná zajímavější místa (třeba ostrov Lamu [cestopis a fotky], Mafia nebo Pongwe [cestopis a fotky]), ale povedlo se i pár hezkých fotek (hlavně lidí) a celkově jsem si to zase strašně moc užil.

A byť to tentokrát bylo bez úsměvných situací jak minule, třeba když jsem šel starým městem a vyfotil si boty jednoho trhovce. V tom na mě vyjela jeho žena, taková typická mohutná baba vod rány, a prej „5 dolarů za tu fotku“. A já „ale váš pán s tím souhlasil“! A ona „nezájem, 5 dolarů“. Tak jsem nevěděl a nakonec ji zlehka pohladil po rameni a řekl „madam, vy máte tak hezké oči“… Její pán vybuchl smíchy a ona na to „tak dobře, ale příště to bude 5 dolarů“! 😀 A už teď, při zpracování fotek a psaní textu jsem si uvědomil, že se nemůžu dočkat až tím směrem vyrazím znova.