Problémem Egypta není to, že by tam „nic nebylo“, ale spíš tak trochu samotní Egypťané. I když jsem v této zemi nebyl poprvé a vůči různým prodejcům jsem dost odolný, asi nikde jinde není tak únavné se jen tak pohybovat po tržištích, ulicích a vůbec veřejném prostoru; a když konečně zvládnete jednoho, šup sem s dalším a pořád dokola, však to znáte . No jo, jenže ty dechberoucí úkazy, kterým oči skoro nevěří a mysl není schopna pojmout, jsou tímto tak moc rušeny, až je to prostě škoda. Zajímavý mi ale přijde rozdíl mezi Egypťany a Núbijci na jihu, pro někoho možná podobné, pro mě noc a den. Núbijci jsou zdrženlivější, přemýšlivější, veselejší a s daleko tmavší pletí. A navíc ty jejich úžasně zářící oči! Ale i tak pro mě osobně Egypt asi už navždycky zůstane spíš ve formě imaginace – víte co, když si prostě jen představujete starou Káhiru a její tržiště a vůbec celé to prastaré egyptské království, nebo aspoň vraždy na parnících či čaj vysoko na pyramidách v minulém století, daleko víc než současnost.