Začněme tentokrát dnešní povídání o Ománu trošku netradičně — zkuste na chvilku zavřít oči, nastartovat fantazii a v duchu si sami představit cokoli, co vás k názvu „Omán“ napadne. Teď! Hotovo? Co všechno vás napadlo? Sultáni, pohádky tisíce a jedné noci, princezny, exotické vůně, pouště, trhy, nomádi, velbloudi, překrásné látky a další artefakty? Ať už vás napadlo cokoli, jsem si jistý, že určitě alespoň na něco z vaší představy v exotickém Ománu narazíte. A tady je to, na co jsem narazil já…

12/2006   [ Kde to je | Mapa země | Průvodce | Trasa | Fotogalerie ]

Do Ománu, téhle trošku zvláštní země stranou turistických tras, jsem chtěl jet téměř přesně před rokem, ale nakonec ji tehdy vyměnil za naprosto rozdílnou Kambodžu, čehož jsem nakonec rozhodně nelitoval. Rok utekl jako voda a Omán se předemnou vynořil znova, i když tentokrát tak trochu náhodně – pátral jsem, kam by se dalo jet na kratší dobu než obvykle, ale přesto zemi v rámci možností dostatečně ochutnat“ a poznat. Sultanát Omán je nejvýchodnější zemí arabského poloostrova a dle mnohých i zemí nejhezčí (ve smyslu nejtradičnější), s čímž nelze než souhlasit, protože v Ománu nikde nenarazíte například na mrakodrapy či úchylné nákupní komplexy (tak jako v sousedních zemích), a alespoň v rámci možností se stále drží svých tradic.

Do země samotné je možné se dostat s několika leteckými společnostmi – Fly Dubai nebo Emirates jsou asi ideální. Já ale letěl s Gulf Air, což je ale totální peklo na zemi (tedy vlastně ve vzduchu), pokud můžete, vyhněte se jim! Asi to nebyla náhoda, letěl jsem s nimi 4x (Paříž -> Bahrain -> Omán a zpět) a pokaždé to mělo rozmezí 1,5 až 4,5 hod. spoždění, sedačky poničené, většina záchodů nesplachovala (takže to na nich vypadalo trochu jak na Czechteku :), podávané jídlo bylo spíš pro psy, několikerá šarvátka letového manažera s cestujícími, při tom 4.5 hodinovém spoždění jsem nestihl spoj ČSA z Paříže do Prahy a Gulf Air odmítl za to vzít zodpovědnost, no děs běs. Z Evropy let trvá cca 8 hodin – přímý let z Prahy neexistuje, tudíž se nahromadí tak 2 hodiny navíc přeletem na jiné evropské letiště. Co se týče všeobecných informací a ubytování, je to země dost drahá (měnou je Ománský Rial, cca 55,- Kč) a s ubytováním je docela problém. Dá se najít pár blešáren, případně i rozumných kompromisů „pohodlí a bezpečnost versus cena“, ale není jich mnoho a tak není vůbec zaručeno, že něco najdete. Jinak jsou k dispozici jen velké, drahé a neosobní hotely – nejsou tu žádné bungalovy či menší rodinné domky na přespání, takže tentokrát doporučuji zkusit si vychytat bydlení přes internet předem. Hezký a elegantní, i když samozřejmě dražší, je například The Chedi. Co se počasí týče, nejlepší je jet v období od října do dubna, kdy se teplota pohybuje na velmi příjemných 25-30°C. V druhé půlce roku (naše léto) jsou teploty už docela nesnesitelné, kolem 40°C a často i víc. A poslední věc – vízum. Ignorujte katastrofálně neaktualizované stránky ministerstva zahraničí. Vízum není potřeba zařizovat předem, nepotřebujete ani fotku, stačí po příletu zaplatit 3 OMR a je to.

A protože Omán je sultanát, má co do dočinění s opravdovým sultánem, který Ománu vládne již mnoho let a v tomto případě se jedná o sultána ne ledajakého. Ještě v průběhu 20. století byl totiž Omán poměrně dost zaostalou zemí (v porovnání s okolními zeměmi, již budujícími turistickou infrastrukturu), což se ovšem změnilo právě s příchodem současného sultána Qaboose bin Saida, který začal uskutečňovat modernizaci Muscatu (a potažmo celého Ománu), přičemž se snažil o zachování jeho historického rázu, za což mu patří odvážný palec vysoko nahoru. Obrazy sultána Qaboose jsou k vidění skoro na každém kroku a těší se všeobecnému respektu a úctě.

MUSCAT
Muscat, Muškátový květ, neboli také hlavní město Ománu je asi první místo, kde se objevíte a kde stojí za to pár dní zůstat. Je sice na první pohled hodně rostahané a jeho centrem se vine víceproudá dálnice a docela špatně se v něm orientuje (i když to je asi o zvyk), přesto je určitým způsobem přitažlivé – není to sice nejkrásnější město, co jsem kdy viděl, ale rozhodně je na tom docela dobře. Při jeho procházení vás čekají malé obchůdky, pekárny, mešity, opravdu překrásná architektura (a to i obyčejných domků) a mnoho dalšího. Město bych si dovolil rozdělit na tři zóny, které stoji za vidění a jednu, která za to nestojí. Ta část, která za to nestojí, je nákupní zóna a teď tím nemyslím klasické arabské trhy, ale velké markety. Takže, chcete-li se tomuto místu vyhnout, nikdy taxikáři neříkejte, že chcete do „city centre“, pokud tam ale chcete, řekněte mu to :). Naopak místo, kam se rozhodně vyplatí jet, a to možná jako na úplně první místo v Muscatu, je oblast Mutrah, také známá jako Mutrah Souq (souq znamená trh). Je to hezké a útulné místečko, ani velké ani malé a je součástí menšího přístavu. Je tu i rybí trh, polorozpadlá pevnost a také spousta krámků, včetně rušného arabského trhu s látkami, kořením, starožitnostmi a tak pořád dokola (doporučuju koupit si čokoládu! Sice se jí nedá sníst moc, ale je tu strašně dobrá :). Jako bonus můžete mrknout na pětiminutové video – průjezd čtvrtí Mutrah tady:

Další oblast Muscatu, Ruwi, je na první pohled nezajímavé místo ovšem mimo jediného – nachází se zde velká rušná mešita samotného Sultána Qaboose a dají se tu najít moc hezké postranní uličky. Posledním místem je čtvrť Madinat As-Sultan Qaboos, kde se nachází sympatické muzeum, věnované historii a geografii. Ještě bych rád zmínil jedno místo, kde se mi líbilo nejvíc, a to je tzv. Old Muscat. Tam se dostanete pojedete-li přes Mutrah dále od centra směrem na Al Bustan. Je tu velký palác Al Alam, pevnost Al Jalali a také Francouzko-Ománské muzeum (na památku návštěvy sultána Qaboose ve Francii a prezidenta Francois Mitteranda v Ománu). Pokud pojedete ještě dále, dostanete se do velkého přístavu, kde je mimo jiné Muscat Diving & Adventure centre, kde vám mohou pomoci zařídit potápění, šnorchlování, výlet za delfíny a spoustu dalších, hlavně vodních aktivit. A pokud v Muscatu nechcete vidět nic konkrétního, stačí se jen kochat životem místních, obdivovat arabskou architekturu a prostě nasávat tu atmosféru – mnoho na první pohled skrytých postranních ulic čeká jenom na vaše objevení. A samozřejmě, rozhodně nesmíte minout tzv. Grand Mosque, neboli Velkou Mešitu, bez které by návštěva Muscatu nebyla kompletní! Nachází se kousek od silnice mezi centrem a letištěm a nelze ji přehlédnout. Je to opravdu mistrovské dílo a neméně užasná je i uvnitř (otevřeno je jen mezi 8-11 hodinou, dlouhé kalhoty nutné) – viděl jsem tu snad největší zdobený lustr v životě :). Určitá megalomanie výzdob a budov mě v zemi provázela docela často a abych řekl pravdu, chvílemi mi ománská architektura připadala trochu jak mimozemská – představte si dlouhé pohoří táhnoucí se mnoho kilometrů vnitrozemím a na úpatí jakoby jen tak bez ladu a skladu položené překrásné bílé budovy tvořící malé vesničky – tenhle pohled jsem měl v Ománu dost rád.

OKOLÍ MUSCATU
V blízkém i méně blízkém okolí Muscatu je toho mnoho k vidění. Jako první uvedu městečko Nizwa, 1.5 hod. z Muscatu po dobré silnici. Nizwu jsem si docela oblíbil, vévodí jí veliká pevnost postavená roku 1675 a celým středem se táhne trh, kde můžete pořídit třeba nádhernou tradiční ománskou zahnutou dýku, tzv. khanjar. Ruční práce tak za 150 OMR, sériová výroba skoro o půlku levnější. Je tu i skvělá tradiční restaurace Bin Antique (všichni vás rádi nasměrují), kde sedíte na zemi na koberci opřeni o polštář a dlabete rýži s omáčkou rukama :). Nizwa je také dobrý výchozí bod pro poznávání nejbližšího okolí, které je neméně zajímavé. Stojí za to se vydat do Bahla Fort (40km), což je obrovská, ale bohužel už polorozpadlá pevnost, zapsaná na seznamu Unesco, a to ve velmi poklidné a hezké krajině. Pokud budete pokračovat po stejné cestě ještě dalších 40km, dorazíte k pevnosti Jabrin, což je menší, zrestaurovaná, hezká pevnost, s velmi zajímavým interiérem – cestou zároveň minete několik moc hezkých vesniček, takže možnosti bloudění a poznávání jsou v této oblasti opravdu velké. Za zmínku stojí ještě vesnice Izki, ležící na cestě mezi Muscatem a Nizwou, kde je k vidění mnoho malých ruin, ve kterých stále přebývají lidé a celkově má tohle místo moc hezkou atmosféru, hlavně při západu slunce. Dalším, dobře dostupným místem z Muscatu je vesnice Nakhal, které vévodí velká a velmi dobře zachovalá pevnost, kde můžete obdivovat způsob tehdejšího života (jednotlivé místnosti a nástroje jsou popsány k čemu sloužily apod.). Celou tuhle zvláštní vesnici, která spíše připomíná kulisy z nějakého filmu, doporučuji důkladně projít! Okusit něco z místní pekárny, prohlédnout si zvláštní růžovou mešitu jen pro ženy a tak dále. Dalšími zajímavými místy jsou bývalé centrum obchodu a přístav Sohar (2 hod. z Muscatu) s jeho trhy, anebo rybářská vesnice Sur (3 hod. z Muscatu), kde se dá vidět výroba krásných dřevěných arabských plachetnic. Z vesnice Sur je to už jen coby kamenem dohodil na nejvýchodnější cíp arabského poloostrova, Ras Al-Jinz, kde hnízdí obrovské množství želv (několik tisíc), které máte na pláži možnost vidět. Sloni v porcelánu sem mají vstup zakázán! 🙂

Během cesty mě dostkrát napadlo, že Omán je vlastně souhrn jednotlivých malých detailů, které dohromady dávají určitý celek. Totiž není tu jakoby jeden hlavní turistický tahoun číslo jedna a vše ostatní je jen přidaná hodnota. Na mnoha místech jen narážíte na zapomenuté polorozpadlé pevnosti či strážní věže, tu a tam na opuštěnou poklidnou oázu, jinde zase na moc hezkou malebnou vesničku. Občas se vám naskytne nádherný pohled po okolí – je tu prostě mnoho drobných míst a detailů, které dohromady dávají ten překrásný celek jménem Omán. Jde jen o to věnovat mu dostatek času, nadšení a trpělivosti, tak jak to už v životě bývá.

A DÁLE…
Až potud tohle vše stálo za vidění a bylo to moc příjemné, přesto všechno mi ale pořád něco chybělo – něco s určitou atmosférou, nejde to jen tak snadno popsat. Něco zvláštního nebo unikátního, co objevím jen já sám a co jsem zatím v každé zemi vždycky nalezl. Byl jsem trošku zklamaný, že mi osud nic podobného do cesty nepřihrál, že mi tu tohle chybí, ale nakonec jsem to našel! Poprvé to bylo na cestě, kdy jsem jen tak ledabyle popojížděl a obdivoval krajinu, až jsem se dostal do městečka Quarayat. Tady jsem si dal skvělou rýži a fantastickou kuřecí polévku (cena jídel mimo město 1-2 OMR) a pokračoval dál za město s tím, že se zkusím dostat k nějakému zajímavému místu u moře, ale všude tomu buď bránily hory, anebo tam prostě nebyla cesta. A tak jsem najednou zahnul na malou odbočku, kde ukazatel ukazoval název „Dagmar“ – nemám sice k tomuto názvu/jménu žádný citový vztah, přesto jsem tam ale zahnul a po několika kilometrech najel na další, už neoznačenou cestu. A po asi třiceti minutách jsem se ocitl v úplně jiném světě! Malá, dočista opuštěná rybářská vesnice, kterou jsem pomalinku projel až k moři. Když jsem se tam přiblížil, dýchla na mě přesně ta atmosféra, kterou jsem hledal! Řada desítek polorozpadlých barevných loděk mezi starými skloněnými palmami, mezi tím stovky metrů starých rybářských sítí, také napůl zbořené a už nefunkční obchody, stará zavřená mešita, a v pozadí dvoumetrové vlny. Na jedné straně krásná pláž a na druhé straně se moře rozbíjelo o úpatí hor. Pohled to byl naprosto úžasný a objevení tohoto místa byla jedna z nejhezčích chvil mého ománského dobrodružství!

A druhý nález, který mi učaroval? Nebyl to ani tak nález jako spíš střetnutí. A nebylo to s nikým jiným, než s párem překrásných želv, se kterými jsem se na volném moři setkal při šnorchlování. Nejsem žádný zkušený potapěč, takže mě v moři klidně překvapují již dávno objevené a viděné věci, ale přesto to pro mě bylo jedinečné setkání. Jen tak si šnorchluji a okukuji korály a barevné rybky (mimochodem, podmořský svět tu vůbec není špatný, dokonce o moc hezčí než kupříkladu na Zanzibaru), když najednou vidím v dálce cosi velkého a ještě k tomu se to hýbe. Takže to bych to nebyl já, abych k tomu okamžitě nezamířil a najednou se předemnou ukázala v celé své kráse – želva, jen tak si plachtící prostorem a v zápětí za ní se ukázala ještě druhá do páru. Úplně mě uhranuly, nechal jsem se jimi dokonale unést. Po několika minutách, kdy jsem si nad nimi taky tak bezstarostně plaval, mi zmizely v hlubině a já už je potom nespatřil. Když jsme pak na člunu ono místo opouštěli, na nic jiného jsem nemyslel a jen tak si říkal, že tam snad budou dovádět ještě mnoho let, možná staletí, a že příroda je něco neskutečného… Co se týče dalších mořských aktivit, tak ještě doporučuji výlet za delfíny, i když tady budete muset trochu zkousnout to, že to není výlet, jako spíš hon. Rychločlun prostě pronásleduje hejno delfínů, které přirozeně neustále uniká…, přesto je člun nijak neohrožuje a je to docela fajn podívaná. Když jsme tam byli chvíli, najednou se přihnal člun s dvěma domorodci a vší rychlostí do hejna delfínů najel, za chvíli znova a znova a znova… Tak se ptám průvodce wacap a on mi vysvětlil, že domorodí rybáři jim nic neudělají, ale že s delfíny vždycky pluje i hejno dalších ryb – a rybáři se tak snaží ulovit něco málo z těchto ryb…

A skokem opak moře – poušť. Velmi zajímavý je totiž i výlet do písečných dun Wahiba Sands, k čemuž budete potřebovat 4×4 jeep, spoustu pitné vody a opravdu zkušeného řidiče či průvodce. Cena za plné auto (4 lidi) je cca 100 OMR. Také je možné (což doporučuji), navštívit beduínskou rodinku, posedět s nimi, popít čaj, případně i přespat – vše je na vaší domluvě. Návštěvník Ománu samozřejmě též nemůže přehlédnout dlouhatánské pohoří Hajar, táhnoucí se mnoho kilometrů nejen vnitrozemím. Lze tu trávit mnoho dnů a najít si více či méně náročné trekingové trasy (při kterých se třeba i šplhá nebo plave), anebo se jen tak procházet a kochat se rozhledem. V mnoha případech je na úpatí hor položená nějaká bělostná vesnička a ten pohled pak stojí za to.

Omán má zároveň hodně kvalitní síť silnic, takže mimo pár míst jako jsou písečné duny, rozvodněné úpatí hor a pár dalších míst se všude dostanete normálním autem, jinak to chce 4×4 jeep. Jezdí se vpravo a řidiči vůbec neblikají, jsou jinak ale docela ukáznění – hlavně proto, že místní policie moc nediskutuje a například překročíte-li rychlost (na dálnicích max 120km/h), prostě vám zabaví na 5 dní auto a zaplatíte pokutu. A fotobuňky jsou velmi časté. Jeden den, když už jsem toho měl fakt dost a vracel se večer do hotelu, kašlal jsem na to a na úseku cca 100km mě to vyfotilo tak 5x – policie mě před Muscatem dohonila, ale když viděla cizince a půjčenou káru, mávla rukou. Naštěstí :). Zapůjčení auta je bezproblémové, na letišti Saeeb u Muscatu je asi 10 různých autopůjčoven, já využil Budget a všechno bylo ok při ceně 30 USD/den, neomezené km. Cestování vlastním pronajatým autem má další nespornou výhodu i v ušetření penízků – taxi jsou jako všechno extrémně drahé (a na delší vzdálenosti je to až neúnosné), zatímco do pronajatého auta vyjde litr benzínu na 3 koruny :-D! Doporučuji si pořídit automapu, i když je značení cest poměrně dobré, neplatí to vždycky. Také pozor, občas se na silnici procházejí kozy a sem tam i velbloudi – protijedoucí řidiči na vás ale předem blikají. Docela úsměvná je výzdoba silnic a častých kruhových objezdů – v každém z nich je něco na ozdobu, například velké truhly s pokladem, barevné fontánky, velké stříbrné a zlaté prsteny, zvětšené lastury, ryby a podobně. Je to tak kýčovité až je to vlastně docela milé a rozhodně jsem neměl pocit, že to tam nepatří.

A tak jako na Zanzibaru místní pokřikovali „Jambo“, v Ugandě „Mzungu“, v Kambodže „One dollar, sir“ :-), tady v Ománu na vás křičí „How are you“, aniž by čekali odpověď a jejich „How Are You“ je tedy něco jako „Ahoj“ nebo „Vítej“, a ne jeho pravý smysl „Jak se máš“. Také různě troubí v autech, mávají a podobně – samozřejmě čím dál mimo velké město, tím častěji a intenzivněji. A obyvatelé samotní jsou dost různí. Velkou část obyvatelstva tu tvoří Indové (kteří dělají ty těžší, např. stavební práce), Asiaté (pracující ve službách), je tu i hodně marockých, velmi dobrých restaurací. Samotní Ománci přímo v Muscatu mi nepřišli zrovna dvakrát přátelští, mimo město se to pak dost zlepšilo, ale i tak mi přišli dost do sebe uzavření. A někde jsou velmi přívětiví a zvou vás domů na čaj, jinde se zase mračí a diví se, proč obdivujete ty jejich starobylé dveře, když oni by radši zlaté a se zlatou klikou :). Ale každopádně nejsou nikde nepřátelští, bezpečnost samotná je v Ománu na velmi dobré úrovni – na žádném z míst jsem se necítil nebezpečně, a to ani večer. Jinak pozor, většina obchodů a služeb ve 12 hodin zavírá a otvírá minimálně v 16 hodin, je potřeba s tím občas počítat. V tyto hodiny mnoho měst a míst vypadá jako město duchů – nikde není jediného živáčka!

NA ZÁVĚR
Poslední den každé mé cesty je pro mě velmi zvláštní, nenahraditelný a naprosto rozdílný než ty předchozí dny. Neskutečně si ho užívám, protože se přirozeně těším domů, ale zároveň je mi i líto, že opustím místo, které už třeba nikdy v životě neuvidím. Samozřejmě čím víc mám to místo a zemi rád, tím je to těžší – no vlastně je to jako s lidmi :). Ten poslení den už nikam nespěchám a jen si procházím místa, která jsem už předtím viděl, ale mám teď na ně trochu jiný pohled. A ten poslední večer jsem konečně i přes velké vlny vlezl do moře na koupačku a po chvíli zvykání si to začal užívat. Byl večer před štědrým dnem a já dováděl a skotačil ve vlnách skoro jako ti nádherní bezstarostní delfíni, usmíval se tomu a mával na místní kluky, co kousek dál na pláži hráli fotbálek. Taky jsem myslel na svojí rodinu, která je díkybohu pořád celá a zdravá, myslel jsem i na pár jiných lidí tam doma v ČR, které bych chtěl vidět a povídat si s nimi. Taky jsem myslel na to, kde se ta moje femme fatale pořád toulá a jestli vůbec existuje, a při tom všem jsem cítil intenzivní pocit, že ta pohoda a vůbec tohle všechno je tak nějak něco jako štěstí… Dalajláma ale jednou řekl, že je potřeba rozlišovat mezi dočasným potěšením a trvalým štěstím. A myslím, že to co jsem tam cítil ve vlnách bylo jen dočasné potěšení, ale to, že na mě myslí blízcí lidé (a já na ně) je opravdu nefalšované štěstí, protože o kolika lidech na světě můžete říct, ža na vás myslí nebo vás má rádo? A za to jsem byl rád a v tu chvíli, ve spojení s celou tou atmosférou okolo, jsem byl definitivně nejšťastnější člověk v celém arabském moři :). Najednou ale hodně rychle padla tma, já se myšlenkami vrátil zpátky na zem a uvědomil si, že nikde už není ani živáčka a že i místní jsou pryč. A tak jsem se svezl na poslední větší vlně a odešel se nachystat na noční let zpátky domů.

Za celou dobu jsem však v Ománu pořád cosi postrádal anebo mi tu něco naopak přebývalo a nemohl jsem celé zemi úplně přijít na chuť. Ano, možná je to tím, že jsem již nadobro propadl kouzlu Afriky, kterou miluji a kde trávím (když už tam zrovna nemohu být osobně) při takovém tom denním snění nějaký ten čas a také mi tu chybělo to, co mám zase rád v Asii – tu nekonečnou přívětivost a vřelost místních, také její vůni a volnost. Jistě, je možné namítnout, že nic z toho bych tu čekat neměl a tak podobně, ale tak to prostě je, srdci neporučíte :). Nicméně, je to jen můj možná až moc osobní pohled a rozhodně říkám, že to tu definitivně stojí za to! Totiž pokud chcete zažít a vidět úchvatné scenérie, při kterých lze v jednom jediném pohledu zahlédnout moře, hory, zeleň i poušť, mešity i polorozpadlé pevnosti, moderní auta stojící metr vedle pasoucího se stáda koz, rozhodně vyražte směr Omán. A pokud chcete při troše fantazie okusit opravdovou a nefalšovanou arabskou pohádku, vyražte stejným směrem!