Láká vás strávit celou zimu v teplých krajích? Koho ne :). Ale opustit to vánoční šílenství a zajet si jen tak na týden přes vánoce či silvestra do tepla má prostě něco do sebe. Přesně to jsme na přelomu nového roku udělali a byla to hodně velká pohodička. Totiž, ona ta pohodička vychází už z místa samotného, ze samotného Karibiku. Tam je mnoho ostrovů a míst, kde lze trávit čas, my nakonec zvolili méně navštěvovanou Svatou Lucii ve východním Karibiku. Pokud byste rádi také vyrazili někam do těchto míst, tady je pár tipů, jak tam více než příjemně strávit čas.

12/2008   [ Kde to je | Mapa země | Průvodce  | Online průvodce  | Fotogalerie ]

Na Svatou Lucku nepotřebujete vízum, stačí pas, takže tím lépe. Není sice součástí EU, jako třeba sousední Martinik či Gadeloupy, ale přílet je bezproblémový a nemusíte umět francouzsky, angličtina bohatě postačí. Měnou je ECD, nebo-li East-Caribbean Dollar, ale platit můžete klasicky i pomocí USD. Ostrov je to malinký, za jediný den ho můžete objet autem, ale silnice, byť kvalitní, jsou trochu klikaté a nemělo by žádný smysl se zbytečně hnát, jste přece v Karibiku. Hned na začátku musím říct, že Svatá Lucie je opravdu krásný ostrov, plný zeleně, kvetoucích květin, plný vůní a barev. Trošku však záleží, kde se na ostrově budete vyskytovat, toto nepodceňte a už před cestou si to zkuste tak nějak ujasnit. Ostrov bych z hlediska pobytu rozdělil na sever a jih. Sever ostrova je klasická turistická destinace, je tu plno velkých hotelů, pláží, restaurací, obchodů a takového toho turistického ruchu a věcí. Avšak něco tu chybí – samotní obyvatelé ostrova. Potkáte tu pouze turisty, či maximálně místní obsluhu hotelů. Pokud vyhledáváte podobná místa, kdy to i večer svým způsobem žije, ubytujte se na severu. Jestliže však máte, stejně jako já, raději spíše klidnější místa, skromnější ubytování a chcete potkávat i místní a vůbec být mimo toho velkého turistického kolečka, volte západ či jih ostrova. Podle mého názoru je nejhezčí právě jihozápad ostrova, konkrétně oblast u městečka Soufriere, která je velmi zelená, sousedící s deštným pralesem a je na úpatí dvou největších vrcholů ostrova, které jsou i jeho symbolem, a to tzv. Petit a Gros Piton. Tady lze najít mnoho zajímavých ubytování, povětšinou klasických místních chatek. Jako ubytování mohu jednoznačně doporučit Stonefield Villas, odkud je nádherný výhled na moře, krásně také vypadá bývalá plantáž Fond Doux Estate, ale to je již o asi 1km dále od pobřeží, zas je tam obrovský klid. Takže výběr místa, kde se ubytovat, máte jasný. A teď co dále…

Půjčit si auto. Nespoléhejte se na to, že přijedete a pak budete jezdit místní dopravou, či taxíkama. Ono se to dá, ale je to extrémně drahé, například jednosměrné taxi z letiště do Soufriere (cca hodina cesty) může stát i více než 50 USD! Takže se toho nebojte a zkuste si auto půjčit. Jezdí se sice vlevo, ale díky klikatým cestám docela pomalu a až na pár šílenců jezdí i místní poměrně spořádaně. Ovšem pozor, tady neplatí „don’t drink and drive“, takže pití před jízdou a za jízdy žádný problém, po setmění tedy buďte opatrní… Pozor, Avis je tu krajně nespolehlivý, takže nebrat. Asi nejlepší je místní Cool Breeze Air Rental, ale zkuste mít zamluvené auto už před příletem. Také, pokud budete chtít navštívit třeba deštný prales, nebo budete chtít vystoupat na jeden z Pitonů (oboje zmíním později), jděte do 4×4 jeepu, jinak se tam budete těžko dostávat. Tak, takže máme ubytování a půjčeného jeepa. Nic víc už v podstatě není potřeba a teď už k ostrovu samotnému.

Soufriere a okolí – Soufriere je příjemné přímořské městečko, kde v ulicích všude zní na plné pecky reggae a rastamani chodí sem a tam s jointem v ruce. Není moc velké, ale rozhodně to stojí za to, se sem mrknout. Zkuste si dát místní čerstvou rybu například v Camilla’s Restaurant. Hned za Soufriere je Waterfall & Botanical Garden – vodopád s velkým obsahem železa (takže je voda šedočerná) plus malá botanická zahrada; je to sem příjemná procházka. Pokud pojedete asi 10km za Soufriere, budete míjet malé hezké vesnice, kde to žije místním životem, dostanete se na kraj deštného pralesa – místo, které ochraňuje vláda a kde si můžete dát malý trek pralesem. Průvodce tam stabilně není vždy přítomen (i když vám bude tvrzeno, že ano), a tak nejlepší je optat se dole ve vesnici, anebo to risknout. Teď už bych asi průvodce nebral, putovat pralesem můžete klidně i na vlastní pěst, cesta je jakž takž značená, ale přijdete tak o mnoho zajímavých informací, které vám jinak průvodce může sdělit. Je to výlet na půl dne a stojí za to. Ti štastnější (tišší) z vás mohou zahlédnout  i vzácného a plachého Jacquotovova papouška – my ho jen slyšeli v dáli, jak vyáděl někde v korunách ve větru šumících stromů. Blizoučko Soufriere je i Morne Coubaril Estate, což je zachovalá plantáž, kde můžete mrknout na to, jak se po celá staletí pěstovala, sklízela a zpracovávala káva, kakao, kokos, banány… Tohle si nenechte ujít, je to vážně strašně zajímavé! Ještě dále na jih od Soufriere (přesto pár minut autem) je Sulhur Springs Park, území, kde ze země vyvěrá síra… Strašně to smrdí, ale stojí za to to vidět :-). Člověk nikdy nepřestává žasnout a fantazie nepřestává pracovat naplno, představí-li si, co všechno se v útrobách Země děje…

Co se pláží týče, není na tom Svatá Lucie nikterak slavně. Pláže byly trošku zklamání, jsou docela maličké, uzavřené, a nejsou tak pohádkově krásné, jak si asi člověk představuje – ale samozřejmě pěkné jsou! Co se jihozápadní oblasti týče, poblíž Soufriere je hezká pláž Anse La Raye (opět bude potřeba jeep), kde se můžete plácat ve vodě, šnorchlovat, jet se potápět, anebo se dobře najíst či napít v restauraci přímo na pláži. Kombinaci krevet s rumem a kokosovo-banánovým koktejlem, servírovaným přímo v kokosu si nenechte ujít!  Mimochodem, místní run Bounty chutná úplně jinak než ten český – spíš chutná jako whisky a pije se i samotný s ledem. Zajímavé je také vidět ty všudepřítomné Američany, jak v 30ti stupňovém teplu dlabou obrovský kýbl mastných hranolek s hamburgrem, fuj…. Jinak pláže na Svaté Lucii jsou všechny veřejné, takže i když je pláž u nějakého hotelu, klidně tam můžete.  Nejhezčí pláž je asi Jalousie Beach, která je mezi oběma Pitony a je opravdu krásná – když jste ve vodě a koukáte na břeh, mezi oběma vrcholy, v pozadí deštný prales, je to paráda. Bohužel je ale na břehu přecpaná lidmi, ve vodě přecpaná plachetnicemi a mezi tím je tam jakýsi podivný velký resort, kde jezdí takové ty vláčky na přepravu… Toto tu pláž samozřejmě hodně kazí, takže to je na vás, nám tu stačili asi 2-3 hodiny. Další hezká pláž je asi 30 minut jižně od Soufriere ve vesničce Laborie – sem naopak chodí v podstatě jen místní, a nijak hojně a tak i když je tato pláž velmi hezká, budete tu pravděpodobně skoro sami. Samotná vesnice Laborie ničím zajímavým nevyniká, ale za shlédnutí stojí. Na každý pád si ale zajeďte na oběd k Aunt Debbie, která je kousík za vesnicí (každý to zná a navede vás)! Další a větší pláže jsou pak na severu ostrova, jsou hezké, příjemné, ale postrádají ten exotický nádech.

Poslední zajímavé místo poblíž Soufriere jsou právě oba zmiňované vrcholy Petit a Gros Piton. Na oba se dělají výstupy, i když Petit je hodně strmý a v současné chvíli jsou prý výstupy pozastaveny. Takže zbývá Gros Piton, jehož výška 768 metrů nad mořem láká. Na výstup jsem se vydal a je to skvělá, asi čtyř až pětihodinová tůra, tak středně náročná. Nahoru se drápete po kamenech a malinkých lesních cestičkách, dolů to samé, ale oboje se dá. Cena za průvodce tuším 40 USD (nelze smlouvat, je to oficiální průvodce). Zeshora je krásný výhled a při dobrém počasí je vidět i Svatý Vincent & Grenadiny!

Tak, a pokud jste připraveni vyrazit mimo oblast Soufriere, jde se na to. Třeba, pokud je pátek, doporučuji vyrazit do rybářské vesničky Anse La Raye, kde se právě každý pátek pořádá Fish Fry Fest, což je jednoduše festival jídla (rozuměj pečené ryby všeho druhu :). Zní to velkolepě, ale je to spíše skromnější skrumáž několika stánků s všemožnými mořskými  specialitkami, a každopádně to doporučuji. Obrovské langusty, rum a do toho všeho hlasitě reggae… Anse La Raye je asi hodinu a půl severně od Soufriere.

Další cesta na sever láká k návštěvě halvního města Castries, což je velmi rušné město s obrovitým přístavem a mega loděmi. Dále na sever od Castries je Gros Islet, severní cíp ostrova, kde na Pigeon Islandu (není to ostrov, má to jen v názvu) jsou zbytky bývalé vojenské pevnosti – Angličané a Francouzi zde tuším 14x sváděli bitvu o tento ostrov! Už jsou to opravdu jen trosky, ale je to tam hezké a stojí za návštěvu. Na úplém severním cípu je i krásně vidět rozdíl mezi klidným Karibským mořem a divokým Atlantikem. Také zde je při dobrém počasí možné vidět další karibský ostrov, francouzský Martinik. Zde na severu je spousta různých a dobrých restaurací či barů, takže zakotvit tu není problém :). V Čechách oblíbené Mojito se tu ale moc nepije, na řadu tak přichází koktejly z místních ingrediencí  – povětšinou již zmiňovaný banán, kokos, mango…, a rum. Na pláži při západu slunce to opravdu má svoji atmosféru…

Západ ostrova je poněkud prázdný, nenapadá mě nic, co by tu vyloženě stálo za vidění, snad kromě možnosti obdivovat velké banánové plantáže… Na západě, u vesnice Praslin, je ale skvělá možnost na trochu akce, a to tzv. Zip Line Adventure. Jedná se o různé kombinace cest a lan, natažených na vrcholcích stromů, po kterých s pomocí jednodušší horolezecké výbavy prostě kloužete ze stromu na strom. Některé trasy jsou kratší, jiné delší a prudčí – ale je to velmi bezpečné (i když to zpočátku vůbec nevypadá), i pro toho, kdo na sobě podobný postroj nikdy neměl – ale je to sranda a určitě to zkuste! Jediná věc, která může odradit, je cena, cca 80 USD za hodinu. Více informací vám bezpochyby dají ve vašem hotýlku.

Jídlo. Ovoce a mořských potvor je tu na výběr spousta, skvěle udělaných a chutnajících, ale i tady stojí docela dost. Lepší je tak volit tzv. „catch of the day“, neboli rybu, která byla ulovena/koupena ten den ráno a je jedno, jaký je to druh. Tato ryba je pak většinou opečena a na talíři spolu s rýží, špagetami, fazolemi, zvláštní opečenou odrůdou nesladkého banánu a sladkými papričkami. Tento mix si můžete zalít místní ultra pálivou žlutou omáčkou… A i když to tak nevypadá, celý mix je výtečný a vlastně i velmi zdravý. Hezkou historku musím zmínit – když jsme jeli z pralesa, vezli jsme průvdce zpět do vísky, odkud byl. A že prý, jestli nepůjdeme na pivo. Takže jsme šli na pivko a zastavili před klasickým, místním barem – malé dřevěné budce 5×5 metrů, plné rastamanů, obrovských jointů a reggae na plné pecky. Fakt hustá atmosféra!  Tady jsme popili pivko, já si zahrál partičku karet, vyhrál asi 10USD, koupil jim pivo a jelo se dál :-). Silně doporučuji do podobných místních mini-barů zajít, má to tam super atmosféru a i místní jsou docela v pohodě…

Let trvá asi 7, max 8 hodin. Dostat se sem lze přes různé letecké společnosti,  např. Air Caraibes, Virgin Atlantic nebo Air France a pak lokální přelet. Nejlepší je asi Virgin Atlantic, který zároveň paradoxně vychází i nejlevněji. Cestovat tu není nic těžkého, všechno je neuspěchané, usměvavé, hlasité, barevné a voňavé. Svatá Lucie a asi i celý Karibik je velmi pohodový a pestrý kout světa, ale nic mě tu nečaplo za to srdíčko, jak se tak říká. I když tu lze vidět a zažít spoustu sympatických věcí, zůstalo mi ve vzpomínkách překvapivě méně, než z mých předchozích cest. Ale svůj účel – svým způsobem únik z chladivě-šedivě-posmutnělé české zimy do živého, pestrobarevného světa, tak to to spnilo stoprocentně! A silvestr se potom dá slavit třeba i takto. 🙂