Tak jsem se po několika letech znovu vydal do malé a kouzelné vesničky Bray, kde ten anglický vesnický život krásně pomalu plyne, až máte náladu sednout si tu v parku na deku, dát si piknik a nic jiného v životě neřešit. Jo a počkejte, ještě je tu nejslavnější anglická restaurace a jedna z nejlepších světových, Fat Duck Hestona Blumenthala, která byla mým cílem.

 

A popravdě, Heston Blumenthal je pro mě asi nejzajímavější kuchař, u kterého jsem kdy jedl. Při mé první návštěvě jeho restaurace před mnoha lety to byl naprosto sugestivní zážitek, kdy spolu s El Bulli člověk jen marně přemítal, co všechno je možné hostovi na talíř doručit. Samozřejmě, v Anglii je Heston spolu s Gordonem Ramsayem a Jamie Oliverem velká zářící hvězda, vařící pro královnu apod. A nejen to, hlavně naprosto sebevědomě posunuje hranice špičkové gastronomie a proto ho máme rádi :).

Před několika měsíci jsem byl dokonce v jeho další restauraci nazvané Dinner by Heston (report zde), sídlící v londýnském hotelu Mandarin Oriental a tam to bylo také úžasné. Sice z úplně jiného důvodu, ale i tak nás to tam hodně bavilo – představuje tam stará anglická jídla, předělaná do moderního hávu a myslím, že se to podařilo na jedničku s hvězdičkou. Ale je to opravdu něco úplně jiného, než Tlustá Kachnička, tak zpátky k ní. Hestonova vlajková loď, tedy restaurace Fat Duck, sídlí asi půl hodiny autem západně od Londýna právě v rozkošné vesničce Bray. Je to přesně to místo, kde vás hned napadne, že byste tady chtěli s dětmi chodit do lesa na houby a k rybníku na ryby, večer se těšili na výbornou večeři (tedy doma se ženou, ne ve Fat Duck 🙂 a čas by jen tak spokojeně běžel – tedy aspoň to tahle krásná víska evokovala ve mně. Nicméně dostat se do Fat Duck, to je dost pekelný úkol, neboť prý mají až 30.000 žádostí o rezervaci denně! Nově se nyní provádí přímo online a jediné, co můžu poradit, tak v okamžiku kdy uvidíte všechny termíny obsazené, nevzdávejte to – často se stává, že někdo rezervaci zruší a hned se vám volný den rozsvítí.

Restauarce byla až do konce září půl roku zavřená a pracovalo se tak na rekonstrukci hezkého domu ze sedmnáctého století a hlavně na předělání celého menu. To je celé inspirováno dětstvím a vůbec vzpomínkami nejen na maminčinu kuchyň z pohledu malého kluka nebo holky. Heston se vás tak snaží vrátit do těch nejkrásnějších časů v životě každého člověka, tedy do časů šťastného a bezstarostného dětství. Nedovoluje si příliš? Kdepak, byť na jednotlivá jídla aplikuje až téměř vědecké postupy, tak co je pro mě důležité, nezapomíná právě na tu lidskou stránku věci – snaží se do večeře hosta vtáhnout a zahrnout city a pocity, různými náladami, zvědavostí a zvláštním očekáváním věcí příštích. A musím přiznat, že se to daří! Už při rezervaci jste dotazování například na to, co vás v kuchyni jako dítě poutalo a na co rádi vzpomínáte. Já vyplnil, že jsem jako malý kluk miloval kulajdu s houbami (nejlépe ten den mnou nasbíranými) a pak při potvrzování mi volali a že prý ji pro mě zkusí na místě symbolicky připravit, byť si vůbec nedovedou představit, jak že ta polévka z mléka může chutnat :-). Podobnou náladu se snaží navodit i ve slavné restauraci El Celler de Can Roca (report zde), kde ale jde spíš jen o symboliku.

Po usednutí ke stolu dostanete lupu a něco jako mapu, která slouží zároveň i jako přehled toho, co vám na stole bude přistávat. A proč lupa? No však si vzpomeňte na dětství! Copak jste nechtěli jako malí kluci prozkoumávat různé věci zblízka pod lupou? Já tedy ano :). Ten večer se dějí i další drobnosti, které tak úplně s jídlem samotným nesouvisí (například intimní světlo nad vámi se v průběhu večera asi třikrát změní v závislosti na menu). A pojďme tedy rovnou k chodům samotným!

Ukázka menu:
 

Část 1 – těsně, než jdeme do postele
Křehká chuťovka z červené řepy a křenu na začátek. Jednohubka s příchutí křenu a další zeleniny, moc fajn :).

 

 

Zvláštní mix studené polévky a salátu s velmi silnou chutí šťovíku a s jemnou zmrzlinou navrchu. Zvláštní kombinace, ale ta silná chuť čerstvé zeleniny byla vynikající.

 

Drink na dobrou noc, spočívající v panákovi :), byť trochu netradičně zpracovaném. Na výběr máte z několika kombinací, já zvolil tequilu s pomerančovou kúrou a bazalkou. A toto je vám zpracováno a zamraženo do něčeho, co rychle vložíte do úst, kde se vám rozleje a rozplyne chuť tequily a pomerančů. Poněkud uchylné a na můj vkus zbytečné, ale proč ne.

Část 2 – probuzení a snídaně
Poněkud nevábně působící chod, nicméně byl dobrý. Jednalo se o zvláštní drink – králičí a rybí vývar, který byl způlky horký a způlky studený :-). Ehm, zní to šíleně, já vím, ale tohle mě bavilo, kopl to do sebe a chtěl na záda hodit aktovku a vyrazit do školy :). Pamatujete? To téma dětství tu začalo prokoukávat a napadlo mě, jestli to už Heston malinko nepřehání, ale zatím tuhle myšlenku nechal být.

Haha, tak toto byl dost dobrý chod, v top restauraci dle mého názoru naprosto nevídaný. Totiž, jako první dostanete na stůl na první pohled úplně obyčejné krabičky s cereáliemi s příchutí kuřecí, kachní, jehněčí, krabí atd. a jednu z nich si vyberete. Je to ale trochu trik, což zjistíte už když se podíváte na složení. Já samozřejmě vybral krabí a koukám na složení – Láska: oh, ano. Vzpomínky: ano. Magie: trošku. Vůně: spousta. Humor: ano. Krab: žádný :). Obsluhou jste upozorněni ať počkáte na mléko, do kterého to vysypete. Mléko za chvíli dorazí a samozřejmě to není mléko, ale krém, kam cereálie vysypete a čeká vás v pár lžících komplexní chuť kompletně anglické snídaně – slanina, klobáska, atd. K tomu všemu jste ještě navíc dostali dřevenou skládačku, takové jak kdyby puzzle, ze kterého jste si mohli složit malou kasičku na penízky. Ehm, myslím, že tento chod nemá v takovémto večeru co dělat, ale na druhou stranu, byla to fakt legrace a být tu ve dvou, je mi jasné, že to je chod, na který by šlo s úsměvem na tváři dlouho vzpomínat.

Část 3 – dopoledne a první vyběhnutí k moři
Tento chod, nazvaný „sound of the sea“ je poměrně slavným Hestonovým výtvorem a rozhodl se jej nechat v nabídce i nadále, byť oproti dřívějšku jemně upraven. O co se jedná? O navození pocitu, že sedíte u toho chladného anglického moře, kde slyšíte jen vlny a racky. Na skleněném „talíři“ je vám přinesn jedlý písek a jedlá pěna z vln, to doplněné o pár mořských potvor (dříve to myslím byly kousky ryb, nyní chobotnice atd.). Navíc, jak můžete vidět nalevo, je vám přinesena i velká mušle a v ní iPod se sluchátky, ve kterých je přehráván zvuk burácejících vln a divoký křik racků. Nádherný a nezapomenutelný chod!

A pokračujeme v tématu u pobřeží a tentokrát k nám jede zmrzlinář, kolem nějž se děti nadšeně sbíhají a pokřikují. Tady jsem si to úplně dovedl představit (i když jsem jako malý u moře nevyrůstal), jak se mi pomocí pár drobných podaří koupit zmrzlinu a tam na břehu, hledíc na moře, jí pěkně sním. To vlevo je opravdu zmrzlina, zeleninovo-ovocná a popravdě, ta mi nějak neseděla. Ale vpravo, to byla teplá chuťovka z ryby a byla skvělá.

Tady si bohužel nemůžu vzpomenout o čem tento chod byl; ale nebyla to zmrzlina.

 

 

Fantastická směs různých chutných ingrediencí, tenhle chod jsem naprosto miloval. Konkrétně to byla rajčatovo-smetanová omáčka s dvěma druhy kaviáru a krabím a škeblím masem. Stále jsem poslouchal zvuky moře a racků a říkal jsem si, že to celé je opravdu zábavné a celkově hrozně moc fajn.

Část 4 – odpoledne a výprava do lesů
Famózní salát z lesních hub, červené řepy a velké nálože zeleniny. Ten kouř v pozadí (s vůní lesa) opravdu sloužil jen k navození atmosféry lesa a fungovalo to :).

 

Druhý chod, který Heston na menu nechal už z dřívějška, a to želví polévka. Ale nebojte se! Nešlo o pravou želví polévku. Ta sice byla v Anglii opravdu podávána někdy v osmnáctém století, ale byla velmi drahá a tak byla nahrazena telecím. Když se podíváte na fotku, vypadá nádherně, že? A samozřejmě i úžasně chutnala. Krásný a poctivý chod.

A na odpolední dojedení posloužili mamčiny tousty v ubrousku. Tento chod jsem z hlediska téma pochopil, ale jinak nikoli – sice výborné a křupavé, ale nějak mi sem v tuto chvíli nepasoval.

 

Část 5 – Večer a příprava na večeři
Předkrm, nazvaný krevetí koktejl. Ne, opravdu nešlo o něco, co pod tímto názvem dostanete v českých hospodách, ale o langustýnku s japonskou bílou řepou a dalšími drobnostmi, které jsem si bohužel zapoměl poznamenat. Krásný a chutný chod, přesně takový, jaký v podobné restauraci očekáváte. Tím začínala vážnější část celého večera a ta legrace a hrání si skončilo. A popravdě mi to bylo trochu líto!

Hlavní chod, což byla kachna s pomeranči. Dokonale udělaná kachnička (ta kůrka? o té se mi doteď skoro zdá :), doplněná o další nezbytné zeleninové drobnosti a samozřejmě pomerančovou zálivku. Výborné.

 

Dezert ve formě sýrů a hroznového vína. Dobré, skvělé, chutné, vychytané…, i když v dezertech pro mě jasně vede Jordi Roca z výše zmiňovaného El Celler de Can Roca.

 

Legrační dokončení večerního chodu sestávající z gumových medvídků, respektive whiskových gumových medvídků, vytvořené z různých druhů whisky, které můžete vidět na fotce na mapě. Je to zase legrace, ale šup sem šup tam a medvídci najednou žádní nejsou! Kam se poděli tedy nechápu :).

Část 6 – Je čas jít do postele
Ještě jeden dezert, nazvaný kokos na tři způsoby. A jelikož kokos, kokosové mléko, drinky a vůbec všechno z kokosu miluju, tohle jsem si hodně užil. Byl to kokos skoro až ve formě sýru, samozřejmě ve formě zmrzliny a ve formě tuhé pěny. Vynikající!

 

Část 7 – A teď si nechat něco hezkého zdát…
A po čtyřech hodinách úplně poslední záležitost. Dostanete dvě čokoládové mince a buď si je můžete nechat na památku, anebo zkusit hodit do toho zmenšeného čokoládového domečku a třeba vám něco vyjede. Byla by ale škoda to nezkusit, že – takže jsem tam obě mince vhodil a vyjelo mi několik malých čokolád a bonbonů, za což jsem byl moc rád, dal je do tašky a pořád věřím, že jimi někomu udělám velkou radost.

Jako i v dalších podobných podnicích, nemáte tu na výběr nic jiného, než mnou uvedené chody. Je zároveň možnost přidat k tomu všemu párovaná vína, nebo si vybrat víno dle vlastní chuti – ale pozor, vinný lístek tu již nadále neexistuje! Funguje to tak, že za vámi přijde someliér, vezme vás do vinného sklípku a tam vám pomůže vybrat víno dle přání a nálady.

A jak celý večer shrnout? Podle popisu už by to mělo být zřejmé – Hestonovi a jeho týmu se velmi dobře povedlo navodit velký pocit očekávání a těšení se a opravdu to pak i v průběhu skoro celého večera funguje a je vám doslova vyprávěn příběh na talíři. Ovšem co mě v průběhu poměrně často napadalo a neváhám označit za negativum, je jestli to už Heston Blumenthal prostě a jednoduše nepřehnal. Jestli v tom dětském (a pro někoho třeba i dětinském) experimentu nepřekročil nepsanou čáru a hranici, kdy se ty úžasné nové věci nezvrhnou v něco méně přijatelného a u více konzervativních lidí třeba i nepochopitelného a svým způsobem i neakceptovatelného. Ne každý si přece chce u slavnostní večeře skládat dřevěnou skládačku nebo jíst cereálie (byť samozřejmě ne obyčejné, ale zde speciálně udělané)! Mně osobně to nevadilo, protože ať chci nebo ne, jsem v těchto věcech velmi otevřený, nicméně chápu, že někoho třeba zmrzlina či mléčný krém uprostřed večera nemusí úplně nadchnout. Pro mě to ale byla velká a svým způsobem i vzrušující zábava, tedy to, co od vyjímečných situací a zážitků chci a očekávám.

Na každý pád tedy pro mě jím navržený večer byl vyjímečný zážitek, sestávající z nostalgických vzpomínek a zároveň té touhy po dobrodružství, zvědavosti, objevování a sdílení zážitků s tím druhým a podle mého názoru celý večer fungoval skvěle. Je tedy jen a jen na vás, chcete-li se na tuhle cestu vydat a přidat se k ostatním zvídavým lidem, kteří se na tu pouť vydali moc rádi a líbila se jim a nelitovali času ani peněz, do ní vložených… A ještě jeden tip na závěr – nezapomeňte zůstat v Bray přes noc, která bude jistě kouzelná a zkuste pobýt například v Bray Cottages, kteří vám, mimochodem, mohou částečně pomoci se získáním rezervace.